30. Ekologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Kyslík – 21%, podle nároku se organismy dělí na aerobní a anaerobní
Oxid uhličitý – 0,03%,
Dusík – 78%, vzdušný mohou přímo využívat pouze hlízkovité bakterie
Organismy se během evoluce musely abiotickým podmínkám přizpůsobovat (adaptovat), aby přežily.
Tato adaptace byla fyziologická, morfologická i etologická. Z hlediska tohoto přizpůsobení proběhla u některých organismů korvengence – vnik podobných znaků u vývojově nepříbuzných skupin (žralok, ryby, delfín – život ve vodě) a divergence – vznik různých znaků u vývojově blízkých skupin (různý vzhled vačnatců).
Biotické faktory: působení organismů na sebe navzájem včetně potravních vztahů a působení člověka
Přímé – požírání jednoho organismu druhým
Nepřímé – jeden organismus mění podmínky prostředí druhému organismu
Populace
Soubor jedinců stejného druhu, žijící na určitém místě v určitém čase. Mezi základní znaky populace patří hustota (kolik jedinců je na určité ploše), růst, který ovlivňuje úmrtnost (mortalita) a množivost (natalita), stěhování (migrace – stěhovaví ptáci, emigrace – vystěhování, imigrace – přistěhování) a struktura (věková, sexuální, sociální …).
Vzhledem k tomu, že na daném místě je vždy více populací, vytvářejí se mezi nimi vztahy.
Pozitivní:
Neutralismus – populace mají odlišné niky (plazi x ryby) a jsou na sobě nezávislé.
Protokooperace – prospěšné soužití 2 druhů, které však není závazné (zebry a pakoně na savaně). Komenzalismus – interakce 2 druhů, z nichž jeden má užitek z druhého, aniž by se nepříznivě ovlivňovaly (hyena x lev).
Mutualismus – symbiotická prospěšnost 2 druhů (houba x řasa).
Negativní:
Parazitismus – dočasné nebo trvalé působení hostitele a parazita (tasemnice x člověk).
Konkurence – populace mezi sebou soupeří.
Predace – dravý způsob života (vlk x zajíc).
Společenstva
Soubor populací různých druhů na určitém biotopu. Společenstva mají strukturu prostorovou
(vertikální – patra, př. stromové, keřové, bylinné, mechové, kořenové nebo horizontální – střed a okraj) a časovou (mění se např. s ročním obdobím nebo abiotickým vlivům).
Každé společenstvo prodělává samovolný postupný vývoj ve složení – ekologická sukcese.
Společenstvo lesů, luk s pastvin, vod a mokřadů, suchých skal a stanoviště ovlivněná člověkem (pole).
Ekosystém
Tvoří ho společenstvo organismů a abiotické podmínky. Je základní funkční jednotkou přírody. Charakterizován potravními vztahy, koloběhem látek a tokem energií.
Složky ekosystému:
Abiotické podmínky
Producenti (autotrofní organismy)
Konzumenti (I, II a III řádu, býložravci, masožravci, všežravci)
Dekompozitoři (rozkladači)
Potravní řetězce:
Pastevně kořistnický (producenti, konzumenti I, II a III řadu) řasa, býložravá ryba, masožravá ryby, člověk
Detritický (rozklad organické hmoty na anorganickou), saprofágové – hrobařík, saprofytické organismy – bakterie, houby
Parazitický (od hostitele k parazitovi)