Pohyb

Organely pohybu:

1. Řasinky (= brvy) = krátké, tenké výběžky na povrchu buňky, které umožňují buňce pohyb

• vyskytují se ve velkém počtu

• řasinka se pohybuje jako veslo → rychlým úderem vpřed (= aktivní pohyb dopředu) a pomalým pohybem vzad, kdy se vrací zpět do výchozí pozice (= pasivní pohyb dozadu)

• pohyb všech řasinek je vzájemně koordinován

• na pohyb řasinky je nutné dodání E ve formě ATP

• ukotveny v buňce tzv. bazálním tělískem (= tvoří 9 trojic mikrotubulů)

• výskyt: nálevníci (trepka)

1. Bičíky = mnohem delší, tenká organely pohybu než řasinky

• obvykle má buňka 1 nebo 2

• bičík vykazuje vlnivý pohyb, kterým tlačí buňku vpřed

• nutnost dodání E ve formě ATP k pohybu

• stavba: řasinka i bičík stejná = na povrchu cytoplazmatická membrána, uvnitř uspořádány mikrotubuly (tlustá bílkovinná vlákna, tvořená tubulinem) → 9 dvojic mikrotubulů po obvodu + centrální dvojice mikrotubulů uvnitř

• bičík je ukotven v místě bazálního tělíska

• výskyt: především u živočišných buněk, prvoci (bičíkovci, krásnoočka, obrněnky), samčí pohlavní buňky – spermie, u bakterií: monotricha (1 bičík), peritricha (bičíky po celém povrchu bakterie), lofotricha (více bičíků na jedné straně), amfitricha (vice bičíků na dvou protipólech buňky)

Fylogeneze opěrné a pohybové soustavy živočichů

Opěrná soustava (= kostra, skelet)

= k pohybu je potřebné pohybové svalstvo, které se upíná k vystuženým částem těla → pohyb souvisí s kosterní soustavou a svalovou soustavou

1. vnější kostra (=exoskelet) = pevný, vnější obal organismu, ektodermální původ

• umožňuje jen omezený prostor pro růst, dochází ke svlékání a ke skokovému růstu

• charakteristický pro bezobratlé živočichy

• chitinová kutikula (= pevný tělní pokryv) - drápkovci, členovci – korýši, klepítkatci, hmyz

• vápenaté destičky – ostnokožci (ježovka)

• vnější kostra z CaCO3 / koralin – žahavci (korálnatci)

• ulita z CaCO3 – plži (hlemýžď) / lastura z CaCO3- mlži

→ na vnější kostru se zevnitř upínají příčně pruhované svaly → uskutečňují pohyb živočicha

1. vnitřní kostra (= endoskelet) = opěrná soustava uvnitř těla živočichů, tvoří pevnou vnitřní strukturu, na kterou se upíná svalstvo, entodermální původ

• rozvinuta především u obratlovců, bezobratlí (ostnokožci)

• základem je struna hřbetní (= chorda dorsalis) = elastická, tyčinkovitá výstuha těla → u vyšších obratlovců je postupně zatlačována chrupavčitou kostrou (kruhoústí, paryby, jeseteři) / nebo kostěnou kostrou (ryby, plazi, ptáci, savci, obojživelníci)

• CHORDA DORSALIS zachovaná u nižších strunatců → pláštěnci, kopinatci

Na osní kostře (páteř) dochází v souvislosti s přechodem na souš k postupné diferenciaci

• ryby – osní kostra má diferencované pouze oddíl trupový a ocasní

• obojživelníci – páteř diferencována: oddíl krční (1 obratel), hrudní (7), křížový (1), ocasní

• plazi – páteř diferencována: oddíl krční, hrudní, bederní, křížový, ocasní

• ptáci – páteř diferencována: oddíl krční (mimořádně pohyblivý), hrudní, bederní, křížový, ocasní

• savci- páteř plně diferencovaná (jako plazi a ptáci, ovšem jiný počet obratlů) – oddíl krční (7- nosič, čepovec + 5), hrudní (12), bederní (6), křížový (4), ocasní (různý počet 4 -15 obratlů)