Příjem látek a energií

POTRAVNÍ CHOVÁNÍ

CHOVÁNÍ PODMÍNĚNÉ LÁTKOVOU VÝMĚNOU

= okruh instinktivního chování, nejvyšší forma vrozeného chování = je geneticky zakódované již při narození, je dědičné, během vývoje může být pozměňováno (vlivem učení – př. zlepšování koordinace pohybu, zvyšování úspěšnosti při lovu kořisti)

• POTRAVNÍ CHOVÁNÍ – závisí na druhu, množství a dostupnosti potravy

• vnitřní motivační faktor – pocit hladu

• obvykle zahrnuje všechny fáze instinktivního chování, ale různě dlouhé (viz. fáze instinkt. ch.)

• APETENČNÍ FÁZE je kratší u býložravce a ryb – mají potravu nepohyblivou (= tráva, filtrace potravy z vody – mlži), masožravci (příjem potravy v delších časových intervalech), hladovění – pijavky, hadi)

• stav hlavu vždy nevede k apetenčnímu chování – ryby nepřijímají potravu v době tahu a tření, plazi před svlékáním, kopytníci v době říje…

• kromě vlastního apetenčního chování je potravní chování spojeno s krmením mláďat (apetenční chování jedince pro jeho mládě), vytváření potravních zásob (ťuhýk, křeček)

• PITÍ = druhově typické chování podmíněné látkovou výměnou

1. Sání – kopytníci, holubi

2. Lízání- kočkovité šelmy

3. Nabírání do zobáku a zdvižením hlavy voda stéká do jícnu- ptáci: slepice…

4. Nabírání chobotem - sloni

• KÁLENÍ (DEFEKCE) a MOČENÍ (MIKCE) – druhově typické chování spojené s látkovou výměnou

1. Ptáci – odstraňují trus mláďat z hnízda

2. Savci žijící v norách kálejí na 1 místo

3. Ptáci a někteří savci kálejí na libovolné místo

4. Při močení pozorujeme rozdíl i mezi samicí a samcem (psi)

FÁZE INSTINKTIVNÍHO CHOVÁNÍ:

1. VNITŘNÍ VYLADĚNÍ – motivace (vyvoláno fyziologickými potřebami – potravní chování= pocit hladu, rozmnožovací ch. = působení hormonů v organismu, sexuální potřeba…) – motivace vyvolává stav neklidu

2. APETENČNÍ (VYHLEDÁVACÍ) CHOVÁNÍ – stav neklidu, nutí zvíře k pohybu, kterým zvýší pravděpodobnost, že najde klíčový podnět, zvíře v této fázi ignoruje většinu vnímaných podnětů – dochází k filtrování podnětů za pomoci smyslové soustavy a CNS – zaměření pouze na hledání KLÍČOVÉHO PODNĚTU

• pouze výjimečně jsou tyto 2 fáze vynechány – útěk před šelmou, nezávislý na vyladění zvířete

1. PODNĚTOVÁ SITUACE – setkání s klíčovým podnětem (spouštěčem), podnět může živočich zaregistrovat přímo – spatření kořisti, pachový signál sexuálního partnera (př. u hmyzu feromony), nebo zprostředkovaně sociální interakcí příslušníků téhož druhu (dupání králíků při pocitu nebezpečí, nebo jiným živočišným druhem – sojka), KLÍČOVÝ PODNĚT spustí konečné chování živočicha

2. UVOLNĚNÍ SPOUŠTĚCÍHO MECHANIZMU – klíčový podnět musí mít minimální PRAHOVOU HODNOTU, aby došlo ke konečnému jednání (nadoptimální klíčové podněty – slepice raději snáší do hnízda s více vajíčky, mládě kukačky svým chováním a vzhledem podněcuje pěstouny k intenzivnější péči než jejich vlastní mláďata…)

3. KONEČNÉ JEDNÁNÍ – vede k dosažení cíle celého instinktivního chování (útok na kořist)