Stavba atomu

• energie potřebná k odtržení jednoho elektronu z elektroneutrálního atomu v plynném stavu

• charakterizuje schopnost atomu uvolnit elektron

• vypovídá o stabilitě elektronové konfigurace neutrálního atomu  čím vyšší, tím stabilnější

• hodnoty uváděné v tabulkách bývají přepočtené na jednotkové látkové množství  jednotka: kJ.mol−1

• rozlišujeme první (při odtržení prvního elektronu), druhou (při odtržení druhého elektronu) … ionizační energii; každá další ionizační energie je vždy vyšší než předchozí velikost jejich rozdílu závisí na hloubce hladiny (s, p, d, f), odkud byly vytrženy; má vždy kladnou hodnotu

• nejnižší u alkalických kovů; nejvyšší u vzácných plynů

ELEKTRONOVÁ AFINITA … A

• energie uvolněná při připojení elektronu k elektroneutrálnímu atomu v plynném stavu  při vzniku aniontu

• charakterizuje schopnost atomu přijmout elektron

• rozlišujeme první, druhou … elektronovou afinitu (analogie s ionizační energií)

• hodnoty uváděné v tabulkách bývají přepočtené na jednotkové látkové množství  jednotka: kJ.mol−1

• nejvyšší u halogenů  snadno tvoří anionty

• průměrná hodnota ionizační energie a elektronové afinity X musí charakterizovat vlastnost schopnost atomu přitahovat elektrony vazebného partnera = atomová elektronegativita

Vznik iontu

Proces vzniku iontu se nazývá ionizací. Obrácený proces, tzn. vytvoření neutrálního atomu z iontu, se označuje jako rekombinace.

Energie potřebná k odstranění jednoho z elektronů ve vnější podslupce atomu se označuje jako ionizační energie (popř. ionizační potenciál). Ionizační energie nám říká, jak pevně jsou vnější elektrony k atomu vázány.

Přidáním elektronu k atomu určitého prvku dojde k uvolnění jisté energie, která se označuje jako elektronová afinita.

Ionty vznikají

• při rozpouštění (např. solí ve vodě), kdy se část molekul rozpouštěné látky rozštěpí na dva (nebo více iontů). Takové roztoky jsou elektricky vodivé.

• při ionizaci plynu, kdy rychle letící částice nárazem rozštěpí molekulu na ionty. Ionizovaný plyn se pak stává vodivým.

• při tření (kladný náboj - sklo, záporný náboj - plast)

Vztah mezi hodnotami kvantových čísel, počtem orbitalů a počtem elektronů

(pro první čtyři kvantová čísla)

Kvantová čísla Označení orbitalu Počet orbitalů Počet elektronů Hlavní kvantové číslo … n Vedlejší kvantové číslo … l Magnetické kvantové číslo … m

V podslupce (políčka;

degenerace)

Ve slupce (rámeček) V podslupce Ve slupce n = 1 l = 0 (s)

m = 0

1s 1 (s) 1 (K)

2

2 n = 2 l = 0 (s)

m = 0

2s 1 (s) 4 (L)

2

8 l = 1(p)

m = –1

m = 0

m = 1

2p 3 (p)

2

2 2

6 n = 3 l = 0 (s)

m = 0

3s 1 (s) 9 (M)

2

18 l = 1 (p)

m = –1

m = 0

m = 1

3p 3 (p)

2

2 2

6 l = 2 (d)

m = –2

m = –1

m = 0

m = 1

m = 2

3d 5 (d)

2

2

2

2

2

10 n = 4 l = 0 (s)

m = 0

4s 1 (s) 16 (N)

2

32 l = 1 (p)