CHLAZENI

Vybraný chladič s obrysem 79 x 80 mm bude umístěn v kanálu 90 x 90 mm. K použití jsou dva typy ventilátoru
s udávaným dopravovaným objemem 10 l/s a 20 l/s. Základní tepelný odpor chladiče (SK89, délka 100 mm) je
podle katalogu 1 K/W.
Plocha průřezu kanálu je 81 cm2. Z náčrtu profilu chladiče přibližně určíme jeho plochu, cca 28 cm2. Volná
plocha kanálu je tedy s2 = 0,53 dm

2. Předpokládejme, že tlaková ztráta v kanálu sníží dopravované množství

o 20%. Rychlost vzduchu v prostoru žeber bude:

v2 = 0,8 . 10 / 0,53 = 1,5 m/s.

Pro výkonnější ventilátor bude rychlost dvojnásobná, tj. 3 m/s. Z grafu v katalogu odečteme pro tyto hodnoty
koeficienty 0,5 a 0,3. Výsledný tepelný odpor bude 0,5 a 0,3 K/W. Když připustíme oteplení chladiče 30

°C,

uchladí první ventilátor 60 W, druhý typ 100 W. Oteplení výstupního vzduchu můžeme očekávat 6 až 8

°C.

Podle těchto hodnot lze posoudit dosažení předpokládaných pracovních podmínek.

Vedení tepla v ochlazovaném tělese.

Zatím jsme probírali odděleně jednotlivé vlivy, které se uplatňují při chlazení. Vybrali jsme převažující vliv a
předpokládali, že účinek zbývajících můžeme zanedbat, nebo později k výsledku přičíst. V praktických
případech se však uplatňují všechny vlivy najednou. Probereme dva základní příklady: šíření tepla ochlazovanou
tyčí a ochlazovanou deskou.

Šíření tepla ochlazovanou tyčí

Přestup tepla do prostoru se děje sáláním a prouděním. Vliv obou složek bude představován součinitelem
přestupu tepla do prostoru, který budeme považovat za lineární. Množství tepla, procházející částí povrchu
tělesa, bude  závislé jen na uvažované ploše a na rozdílu teplot mezi tělesem a okolním vzduchem. Pro
zjednodušení výrazů budeme uvažovat okolní teplotu za referenční, s hodnotou rovnou nule. Po zavedení činitele
přestupu tepla z jednotkové plochy (

α) můžeme udat množství tepla, unikající z části povrchu ∆Sp:

∆Q = α . ϑ . ∆Sp

Když tělesem prochází tepelný tok Q, vznikne mezi body, vzdálenými o