1. Moliére - Lakomec

autor: MOLIÉRE

- mistr francouzské divadelní komedie

- nejslavnější představitel evropského klasicismu

- francouzský herec, spisovatel a dramatik

- syn bohatého měšťana, proti vůli rodiny se stal komediantem

- zabýval se tzv. nízkým dramatem, hlavně komedií a fraškou

- psal komedie, byly srozumitelné, jsou nadčasové (lidské chyby), kritizuje a zesměšňuje společnost

- nejúspěšnější evropský autor komedií

- napsal celkem 33 her

- jeho otec byl královský čalouník

- založil divadelní společnost (přijel do Paříže a hrál divadlo, pracoval pro Ludvíka XIV.)

- Lakomec je psán podle Komedie o hrnci od Plauta

- zemřel na jevišti při výstupu, kdy hrál umírajícího ve hře Zdravý nemocný

Zařazení autora do uměleckého směru

- francouzský klasicismus, 17. – 18. století

Autorova tvorba: Tvořil především komedie, frašky, satiry, popisoval lidské slabosti a špatné vlastnosti, politiku, hl. hrdinové znázorněny satiricky a zároveň humorně (získají si sympatie diváků)

Znaky autorovy tvorby: ostrá kritika společnosti, zesměšnění lidských slabostí, hra s jazykem (prostá mluva, obecná čeština), je pro něj typické malé množství postav, spletitý děj s překvapivým a rychlým rozuzlením a aktuálnost problémů

dílo:

• Zdravý nemocný – kritizuje hypochondry, hlavní postava Argan si myslí, že je nemocný, a dává to patřičně najevo

• Tartuffe – ostře satirická komedie o politické situaci ve Francii, kritizuje církev, hra byla dlouho zakázána

• Don Juan – vypráví o španělském svůdníkovi, který neuznává žádné povinnosti, neváží si žen, pouze si s nimi užívá

• Misantrop – veršovaná komedie, vrcholné dílo

• Měšťák šlechticem – komedie v próze, satira na chudnoucí šlechtu

• Psyché – mytologická baletní tragikomedie, spolupracoval s Corneillem a Quinaultem

Klasicismus

- směr umělecký i literární, rozvíjí se v 17. a 18. století

- střídmý sloh, později se z něj vyvinul empír

- napodobuje antické umění

- žánry se dělí na vysoké (óda, epos, tragédie) a nízké (bajka, satira, komedie)

- žánry se nesměly míchat

• návaznost na antiku

• pevně stanovená pravidla a předpisy (normy)

• Aristotelova zásada tří jednot – jednota času (příběh se odehrává během 24 hodin), jednota místa (příběh měl být spjat s jedním místem) a jednota děje (jedna základní příběhová linie)

• rozum převažuje nad emocemi

Obsah (stručně): Bohatý měšťanský vdovec Harpagon žije se svými dětmi Kleantem a Eliškou. Je však natolik chamtivý a lakomý, že skrývá své peníze i před vlastními dětmi. Kleantes je zamilovaný do chudé dívky Mariany a chce Harpagona požádat o svolení vzít si ji za ženu, avšak Harpagon ho překvapí tím, že má v úmyslu vzít si Marianu sám. Eliška je také zamilovaná, má ráda Valéra, který se nechal u Harpagona zaměstnat coby správce a snaží se vetřít do jeho přízně. Harpagon má ale v úmyslu Elišku provdat za starého a bohatého pana Anselma, který je ve skutečnosti otec Valéra a Mariany (o tom zatím nikdo neví). Kleantův sluha Čipera najde na zahradě Harpagonův zakopaný poklad a přinese jej svému pánovi. Harpagon na krádež brzy přijde a vyslýchá celý dům. Během toho zjistí, že Eliška je zasnoubená s Valérem. Vyjde najevo skutečný šlechtický původ Valéra a Mariany a to tak, že to jsou děti pana Anselma. Kleant navrhne vrácení peněz pod podmínkou, že dostane Marianu a otec mu ji přenechá. Harpagon je schopný obětovat vše pro své peníze, protože by bez nich nemohl žít. Poté co zná původ Valéra a Mariany proti oboum sňatkům více nic nenamítá.