14. Impresionismus
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Saturnské básně
Galantní slavnosti
Dobrá píseň
v této sbírce oslavuje prostý a klidný život se svou ženou - Mathildou Mauteovou (psáno před setkáním s Rimbaudem)
Moudrost (1881)
sbírka částečně vznikla ve vězení; je to kniha obratu k pokání a katolictví
Kdysi a nedávno
Poetické umění
tato báseň obsahuje definici symbolistické poetiky
Písně beze slov
užívá ve svých textech melodičnost, zvukomalbu
Láska
Štěstí
Paralelně
Ženy
Štěstí
Písně pro ni
Intimní liturgie
Próza
Moje nemocnice
Moje vězení
Vyznání
Božská láska
Prokletí básníci
v tomto eseji bylo poprvé použito tohoto označení, tento esej velmi ovlivnil symbolismus.
André Gide (22.11.1869, Paříž – 19.2.1951, Paříž)
André Paul Guillaume Gide byl francouzský prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1947.
Život
André Gide se narodil roku 1869 v rodině významného právníka a profesora Paula Gida. Mládí prožil v silně náboženském rodinném prostředí, které po otcově smrti ovládla matka, která, původně katolička, zavedla v rodině přísný režim protestantsky puritánských mravů.
Gide studoval na několika školách a pro špatný zdravotní stav musel studia několikrát přerušit. Jako student Alsaské koleje se Gide začal živě zajímat o literaturu, přispíval do různých revuí, seznámil se Stéphanem Mallarmém, Paulem Valérym, Paulem Claudelem a dalšími předními francouzskými básníky a začal vydávat svá první díla. Ta byla silně poplatná symbolismu, od kterého se však Gide brzy odklonil.
V letech 1893-1894 podnikl Gide ozdravné cesty do severní Afriky a stal se blízkým přítelem Oscara Wilda, se kterým se seznámil v Alžíru. Tyto cesty, na kterých se seznámil s palčivými národnostními a sociálními problémy a také objevil svět smyslů, přispěly k jeho odvrácení od výchovou vštěpované přísné sebekázně k vyhraněnému individualismu a etickému, filozofickému i estetickému relativismu. Výrazem tohoto přerodu se stala lyrická próza Pozemské živiny (1897), kterou je možno považovat za jakýsi Gidův manifest, ve kterém vyjadřuje svůj požadavek na osvobození vlastního já. To představuje jakýsi asketismus naruby, podle kterého se smysly musí otevřít všemu, co je přirozené, lidský život je sám o sobě dostatečným cílem, náboženské příkazy a morální konvence nezavazují. Subjektem i objektem Gidovy analýzy se stává hrdina, který nechce být spoután žádnými principy a ve všem se chce odlišit od ostatních lidí. Svědčí o tom Gidovy epické příběhy Imoralista (1902), Těsná brána (1909), Vatikánské kobky (1914) i Pastorální symfonie (1919), které sledují a rozvíjejí konflikty, které vznikají při střetu silného jedince a omezujícím vlivem prostředí.
Roku 1909 založil Gide s Jacquesem Copeauem a Jeanem Schlumbergerem literární magazín La Nouvelle Revue Française (NRF-Nové francouzské revue) a vedl jej do roku 1914. Magazín se hlásil k novému klasicismu a hodlal uvádět kvalitní literární díla bez snahy o podporu nějaké literární doktríny. Díky Gidovu doporučení tak vyšel například román Jean Barois od Martina du Garda.