14. Impresionismus

Na vrcholu své popularity se Gide ocitl po skončení první světové války, kdy do jeho díla začal pronikat zájem o současné problémy, jak o tom svědčí jeho román Penězokazi (1925). O sobě samém vypověděl Gide s naprostou upřímností v autobiografickém románu Zemři a živ budeš (1926), ve kterém se přiznal ke své homosexualitě (přestože byl od roku 1895 ženat se svou sestřenicí Madeleine Rondeauxovou) a obhajoval jí.

Na počátku třicátých letech začal Gide projevovat sympatie k úsilí o sociální přestavbu světa. Byl okouzlen projektem komunistické společnosti, který ovšem chápal po svém jako uskutečnění moderně reformovaných vztahů prvotního křesťanství. Společně s André Malrauxem intervenoval v Berlíně za osvobození uvězněného komunistického funkcionáře Georgije Dimitrova a roku 1936 navštívil dokonce Sovětský svaz. Hluboké rozčarování z této cesty pak popsal ve své reportáži Návrat ze Sovětského svazu, která vyvolala ostrou kritiku ze strany tehdejších levicových intelektuálů, přestože mnoho z nich nemělo se sovětským prostředím vlastní zkušenosti (u nás například vystoupil s polemikou básník Stanislav Kostka Neumann ve své knize Anti-Gide).

Roku 1947 obdržel Gide Nobelovu cenu za literaturu za jeho obsáhlé a umělecky významné literární dílo, v němž lidské problémy a životní podmínky vystihl s neochvějnou láskou k pravdě a psychologickou bystrozrakostí (citace z odůvodnění Švédské akademie).

André Gide zemřel počátkem roku 1951 v Paříži.

Dílo

• Sešity Andrého Waltera (1891)-románový deník vydaný anonymně

• Narkissos (1891)-esej o podstatě symbolu

• Básně Andrého Waltera (1892)-sbírka básní vydaná anonymně

• Narkissos (1892)-esej

• Cesta urianova (1893)-fiktivní cestopis

• Paludes (1895)-povídka, satirický obraz pařížského literárního „bahnění“, nenalézajícího odvahu ke svobodě a odvážnosti činu.

• Pozemské živiny (1897)-lyrická próza, proklamace autorova nového pohledu na svět, usilujícího o možnost plného rozvinutí a uplatnění osbnosti jedince, který odkládá vnucenou mu morálku, chce být nezávislý na lidském společenství a sleduje jen své individuální potřeby a cíle bez ohledu na překážky a i na oběti druhých lidí.

• Prométheus špatně připoutaný (1899)-povídka s dramatickými dialogy

• Král Kandaules (1901)-drama

• Imoralista (1902)-román v němž egoistický hrdina Michel přijíždí do severní Afriky se svou těhotnou ženou Marcelinou uzdravit se z tuberkulózy. Zatímco Michel prožívá obrodu smyslového života, Marcelinu horké a suché podnebí zabijí. Nakonec Marcelina umírá a Michel, uvolněný z pout povinnosti o ohledů ke své životní družce, může vychutnávat rozkoše uzdraveného a hledat jen takové štěstí a blaho, které vyhovuje jeho osobní představě.

• Záminky (1903)-eseje

• Saul (1903)-drama

• Prométheus špatně připoutaný (1907)-komedie

• Dostojevskij podle své korespondence (1908)-esej

• Těsná brána (1909)-román, v němž Gide neschvaluje životní cestu jeho hlavní hrdinky Alissy, z níž se stane staropanenská pobožnůstkářka. Odmítá její zříkání se pozemského života za cenu „svatosti“ a ukazuje, že takový život vyústí v zoufalství a potvrzuje neužitečnost oběti.

• Oscar Wilde (1910)-esej

• Charles-Louis Philippe (1911)-esej

• Nové záminky (1911)-eseje

• Isabela (1912)-povídka

• Návrat marnotratného syna (1912)-román

• Vatikánské kobky (1914)-román, označený autorem jako „bláznovská fraška“, je rozsáhlou satirou, jejímž předmětem je náboženská bigotnost. Příběh je založený na „šeptandě“ o tom, že papež Lev XIII. je vězněn na Andělském hradě svobodnými zednáři a že jimi dosazený lžipapež, který vydal encykliku Rerum novarum, utužuje ve světě vládu ďáblovu. Děj knihy se skládá z groteskního pásma podvodných machinací zločinecké bandy a vrcholí bezdůvodnou vraždou, která je pojata jako volní akt jedince, necouvajícího ani před zločinem. Román měl za následek Gidův rozchod s Paulem Claudelem.

• Pastorální symfonie (1919)-román, jehož hlavní hrdinkou je slepá Gertruda, která, dokud nenabyla operací zraku, neznala klamy a bludy světa. Lidská láska jí splývala s představou citu lásky ke všem lidem, se soucitem a obětavostí. Teprve s vráceným zrakem prohlédá a přesvědčuje se i o sobeckých a nízkých pohnutkách jednání svého pastorského ochránce a vychovatele. Tragická deziluze pak uspíší její smrt, když poznání skutečnosti rozbilo její sen o člověku a jeho ušlechtilosti. Knihu roku 1946 zfilmoval francouzský režisér Jean Delannoy.

• Dostojevskij (1923)-esej

• Penězokazi (1925)-román zachycující formou, která v mnohém předznamenává estetiku dnešního "nového románu", pařížské prostředí měšťanských vrstev před první světovou válkou.

• Deník Penězokazů (1926)-esej, ve které Gide vysvětluje své tvůrčí postupy při psaní románu Penězokazi

• Zemři a živ budeš (1926)-autobiografický román

• Kongo (1927)-cestopis

• Návrat z Čadu (1928)-cestopis

• Škola žen (1929)-román, první díl triptychu vydaného česky souhrnně pod názvem Nedokončené vyznání

• Robert (1929)-román, druhý díl triptychu Nedokončené vyznání

• Oidipús (1932)-drama

• Persefona (1934)-drama

• Nové živiny (1935)-esej navazující na autorovy Pozemské živiny z roku 1897

• Jenovefa (1936)-román, třetí, závěrečný díl triptychu Nedokončené vyznání

• Návrat ze Sovětského svazu (1936) a Retuše k mému Návratu ze Sovětského svazu (1936)-reportáže, ve kterých autor upozornil na celou řadu negativních jevů ve stalinském Rusku. Ty většina levicových spisovatelů, kteří Sovětský svaz navštívili, odmítala vidět, a tak knihy vzbudily velký rozruch a vyvolaly ostrou kritiku. Gide ve svých reportážích ukazuje, že socialismus není to nejlepší, co může být, a naznačuje, že je to horší systém než kapitalismus. Levicoví intelektuálové knihy odmítli jako protisovětský pamflet, přestože mnoho z nich nemělo se sovětským prostředím vlastní zkušenosti (u nás například vystoupil s polemikou básník Stanislav Kostka Neumann ve své knize Anti-Gide).

• Deník 1889-1939 (1939), Gidovy deníky, souhrn autorových životopisných záznamů, glos a zápisků

• Pomyslné rozmluvy (1942)-eseje

• Théseus (1946)-drama

• Deník 1939-1942 (1946)-druhá část Gidových deníků

• Poetika (1947)-esej

• Podzimní listy (1949)-eseje

• Deník 1942-1949 (1950)-třetí část Gidových deníků

• Intimní deník (1951)