14. Impresionismus

S Lou poznal Rilke Berlín, Itálii a také díky ní dvakrát spolu navštívil Rusko, kde Rilke propadl okamžitému rusofilství, začal se učit rusky a později překládal z děl Tolstého a Čechova.

Při návštěvě Rodinova sochařského ateliéru v Paříži v roce 1900 se seznámil se sochařkou Clarou Westhoffovou (1878-1954), se kterou se následujícího roku oženil. V prosinci 1901 se jim narodila dcera Ruth (1901-1972). Přestože se nikdy oficiálně nerozešli, Rilke, neschopný vést konvenční rodinný život, často cestoval a pobýval u svých šlechtických patronek. Claru po ročním manželství opustil a znovu odjel do Paříže.

Zralost

Pobyt v Paříži byl pro Rilka negativním zážitkem, což později vylíčil ve svém jediném románu Die Aufzeichnungen des Malte Laurids Brigge (česky Zápisky Malta Lauridse Brigga), nicméně právě zde se krom Augusta Rodina, který jej v letech 1905 až 1906 zaměstnával jako svého sekretáře, setkával např. s impresionistickým malířem Paulem Cézannem. V Paříži vytvořil několik básnických sbírek, např. Neuen Gedichte (1907), Der neuen Gedichte anderer Teil (1908). Už v těchto sbírkách se objevuje myšlenkově a interpretačně velmi náročná poezie (např. báseň Orfeus. Eurydika. Hermes. z Nových básní). Následovaly dvě básně Requiem (1909) a již zmíněný román Die Aufzeichnungen des Malte Laurids Brigge, fiktivní deník mladého dánského umělce Paříži, jenž prochází duševní krizí, na kterém začal pracovat v roce 1904, ale hotov byl až roku 1910.

První velký triumf mu přinesla novoromantická próza Weise von Liebe und Tod des Cornets Christoph Rilke z roku 1906.

V roce 1906 se rovněž setkal s českou hraběnkou Sidonií Nádhernou, která byla až do Rilkovy smrti básníkovou blízkou přítelkyní a jíž několikrát navštívil na jejím zámku Vrchotovy Janovice v Čechách. Jí také důrazně rozmluvil svatbu se spisovatelem a novinářem Karlem Krausem, který se o ní vážně ucházel.

V roce 1910 se Rilke sblížil se svou další přítelkyní a podporovatelkou, kněžnou Marií Thurn und Taxis-Hohenlohe, jež se stala jeho doživotní obdivovatelkou a dala mu k dispozici svůj palác v Benátkách i zámek v Loučeni. Její zámek Duino na Jadranu nedaleko Terstu, jeho krásné okolí a později i jeho ruiny, neboť byl zničen za první světové války), Rilka inspiroval k dlouholeté práci na sbírce Duineser Elegien (česky Elegie z Duina).

Rilke se přátelil s řadou významných osobností a dopisoval si s nimi. Mezi ně patřili např. Hugo von Hofmannsthal, André Gide, Stefan Zweig či Rilkův velký obdivovatel Boris Pasternak.

Během první světové války, kdy byl nucen narukovat jako rakouský voják (díky svým četným známostem však většinu své několikaměsíční služby strávil ve vídeňském vojenském archivu, stejně jako např. Karl Kraus, Stefan Zweig nebo Hugo von Hofmannsthal), později udržoval intimní poměr s malířkou Lou Albert-Lasard a později statkářkou Herthou Königovou. Pro Rilkův život bylo vůbec příznačné, že udržoval blízký poměr k řadě žen, jež jej, již ve své době muže s pověstí předního německého básníka, částečně zaopatřovaly a staraly se o něj.