15. Kritický realismus světový

Anna Karenina (1875-1878)

román zobrazuje dva milostné a rodinné osudy: ničivý vliv vášnivé lásky provdané Anny Kareninové k Vronskému, jež skončí Anninou sebevraždou, a jako protiklad milostné štěstí manželů Levinových. Román vyniká hlubokou psychologickou analýzou citových a duševních stavů.

Vzkříšení - Tolstoj v románu velmi obrazně vyjadřuje všednost a beznaděj chudiny v Rusku 19. století, neskutečné sociální rozdíly, kontrast přepychu a hýření s bojem o život spodiny. Román je také zaměřen proti pokrytectví v pravoslavné církvi. Je zde popisován ruský vezeňský systém, v kterém není na obyčejného člověka brán ohled a v kterém pozbývá vězeň veškerých práv. Tolstý vyjadřuje myšlenku, že ti kteří tvoří státní byrokracii nemají morální právo věznit jiného člověka, neb sami nesjou bez viny. Něchljudov dochází k závěru že většina lidí je tak vězněna neprávem, neb jejich vývoj byl determinován prostředím, které jim nedalo jinou šanci. Jakožto „antiburžoazní“ román byl vydán bez problémů v ČSSR (ačkoliv komunistický vězeňský sytém používal stejných metod…).

Drama

Vláda tmy (1886)

Živá mrtvola (1900)

Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821-1881)

Svým dílem položil základy moderního psychologického románu. Do děje vstoupily prvky zpomalující děj-monology.

Narodil se v Moskvě ve šlechtickém rodu, kde vyrůstal v nemocnici pro chudé, Otec zde totiž pracoval jako lékař. Dostojevskij studoval v Petrohradě inženýrskou školu. Odešel do výslužby a věnoval se spisovatelství. Pro účast v hnutí petraševců jej odsoudili k smrti, ale trest byl posléze změněn na devět let nucené práce na Sibiři. Po návratu svém návratu se podílel na vydávaní novin Epocha a Vremja. Ke konci života byl velmi ovlivněn mysticismem.

Překládal Balzaca, jeho překlady nejsou považovány za příliš kvalitní.

Dílo

Próza před vyhnanstvím

Chudí lidé(1846), román v dopisech, touto prvotinou navázal na tradici gogolovského realismu, ale svůj zájem už zde soustřeďoval především do nitra postav, snažil se vyložit jejich vnitřní svět a také proces deformace, jemuž lidé podléhají v střetu s krutým okolím.

Bílé noci

Próza po vyhnanství

Zápisky z mrtvého domu (1862) (Podle motivů tohoto románu později složil operu Z Mrtvého domu Leoš Janáček). Autobiografický román, svědectví o pobytu v omské káznici a o lidech, jež tam poznal. Zabýval se otázkou, proč se člověk stane zločincem a zda má vůbec následovat trest. Vylíčil zde své zkušenosti z vyhnanství na Sibiři, trestanecké práce, zábavy i nelítostné bití delikventů.

Zápisky z podzemí (1864) publicistická novela, v níž autor vyslovil svou koncepci člověka, s nímž nelze proti jeho vůli manipulovat, i kdyby to mělo být k jeho prospěchu a ve jménu pokroku.

Zločin a trest (1866)Základním motivem příběhu je vražda, kterou spáchal petrohradský student Rodin Raskolnikov. Přestože patří k jeho vlastnostem dobromyslnost a čestná povaha, zcela chladnokrevně a z realistických důvodů zabije starou lichvářku kvůli penězům. Náhodou se zde objeví její sestra, které proto připravil stejný osud. Po smrti žen následuje policejní pátrání. Vyšetřovatel tuší, že vrahem je Raskolnikov, ale nemůže mu vinu dokázat. Ten mezitím propadá strachu. Policie pak zatkne člověka, jenž se k činu sám přizná. Raskolnikov se seznamuje s prostitukou Soňou. Toto povolání musela vykonávat, aby uživila sebe a matku. Student jí řekne o své vině při vraždě. Soňa jej přesvědčí , aby se přiznal. Sonina láska Raskolnikova posílí a dopomůže mu k přiznání. Rodion je pak odsouzen k osmi letem práce na Sibiři, kam jej Soňa doprovází. Svou láskou z něho dokáže vytvořit nového, lepšího člověka.