2.-ročník-Romantismus
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
● časté je spojování protikladných představ („Na bílé zdě stříbrnou zář...však hluboko u věži je temno pouhé“)
● velice působivá eufonie, kdy pravidelným opakováním stejných či podobných hlásek se dociluje libozvuku („Vše lazurným se pláštěm krylo“). Máme tady za sebou skupiny hlásek še-la-ý a se-lá-y. Libozvučně zní rovněž cílené zakončování částí či celých veršů dvojhláskami („Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou“)
● opakování celých celků má následek hudebnost verše
● svůj neopomenutelný význam má i užívání barev (častá je například modrá a bílá)
● originální oxymórony1 („umřelé hvězdy svit“ nebo „mrtvé milenky cit“)
● dynamická slovesa, přírodní obrazy hýří pohybem a napětím
● Mácha vytvořil tzv. novočeský jamb (do té doby převládal trochej), a to tak, že na konec verše a poloverše kladl jednoslabičné slovo. To způsobuje vzestupnost verše
● další básnické prostředky – personifikace (jezero zvučelo tajný bol), metonymie2 (hrdličin zval ku lásce hlas), pleonasmus (modrý blankyt), zvukosled (brunátné slunce rudě zasvitlo), zvukomalba (řinčí řetězů hřmot)
„Cikáni“ – jediný dokončený Máchův román, cenzurou zakázaný, vydaný poprvé až roku 1857. Vypráví o osudech zatraceného dítěte, ze kterého v daleké cizině vyrůstá ušlechtilý mladý muž. Ten se nakonec se svým pěstounem vrací z Itálie do oblasti, kde byl nalezen – na Kokořínsko. Zde pátrá po svých rodičích.
„Márinka“ – typický příklad lyrizující prózy. Její stavba je značně složitá. Je dělena na dějství, v závěru pak veršované finále. Je naznačen příběh lásky mladého básníka ke krásné, inteligentní a kultivované mladé dívce. Pocházela z chudinské čtvrti na Františku a byla již smrtelně nemocná. Básníka přitahoval krutý osud a do dívky se hluboce zamiloval. Rozuměl si s ní dokonce i v otázkách umění. Musel však na čas odejít, když se vrací, zjistí, že je dívka již mrtva.
Dobová kritika Máchovo dílo nepřijala. Zásadním (nepřekonatelným) problémem bylo především pojetí hrdinů. Bylo považováno za nevhodné, aby hrdiny byly negativní postavy – padlá dívka, loupežník, zhýralý otec. Máji byl vytýkán nulový vlastenecký apel. Nebyla pochopena stavba básnické skladby. Byla označena za teatrální a zbytečně komplikovanou. Nejvíce však doboví kritikové odsuzovali básnický jazyk. Dnes víme, že právě styl verše, bohatost básnických obrazů – epiteta, metafory, personifikace atd. jsou tím, čím je Máj výjimečný, nepřekonatelný.
protimluv, je v lingvistice spojení slov, jejichž význam se navzájem vylučuje – např. „ohlušující ticho,“ „svítání na západě“ (Otokar Březina), jedná se o logický spor, paradox↩
Metonymie spočívá v přenosu označení na jiný objekt na základě souvislosti, nikoliv však podobnosti označovaných objektů (denotátů). Přenesení na základě vnitřní nebo vnější podobnosti se nazývá metafora. Přenos významu z části na celek nebo z celku na část téhož objektu se nazývá synekdocha, metonymii se typově podobá↩