2.-ročník-Romantismus

„Máj“ – rozsáhlá lyricko-epická skladba, skládající se ze čtyř zpěvů, dvou intermezz a tzv. dedikace (věnování, předzpěv). Přestože používáme termín lyricko-epická báseň, epická složka je ve skutečnosti velmi chudá, autor pracuje jen s náznaky, které musíme domýšlet, aby rámec příběhu byl vůbec zřejmý (uvádí se, že námět příběhu je historicky reálný).

- Děj Máje:

1.zpěv: Po lyrickém vstupu, kdy je vytvořen romantický obraz večerní májové přírody, se dostáváme až k samotnému břehu jezera, kde se o Vilémově osudu dovídá nešťastná Jarmila. Ta čekala na příchod svého milého, místo něj však po jezeře připlouvá neznámý posel, který dívce oznámí, že její milenec je již odsouzen a čeká na smrt.

2.a 3.zpěv: Zde se jen útržkovitými epickými vsuvkami dovídáme tajemstvím zahalený příběh hrdinů. Vilém (strašných lesů pán) zabil v souboji svého soka v lásce, svůdce Jarmily, aniž tušil, že je to jeho otec, který jej kdysi odložil, opustil. Také se dovídáme, že proto se Viléma ujali loupežníci a on se nakonec stal jejich vůdcem. To je však vylíčeno retrospektivně, neboť podstatou těchto zpěvů je vlastně rozjímání Viléma ve vězení noc před popravou. Řeší několik základních otázek: především problém viny a trestu (Vilém otcovrah, krkavčí otec, padlá Jarmila, otec svůdce), otázka smrti (té se obává, chápe ji jako definitivní zánik lidského jsoucna, necítíme ani náznak naděje, smrt není vykoupením), přemítá o lásce (myslí na svou Jarmilu, ale pochybuje o její věrnosti). Při loučení emotivně oslovuje mu nejbližší matku zem (Příroda, země je mu bližší než lidé).

4.zpěv: Zde je osud Viléma s časovým odstupem hodnocen (bilancován) samotným básníkem v prvé osobě. Básník Hynek se tak ztotožňuje s prožitky (osudy) hrdinů a to opět v kontrastu krásné přírody, kde nakonec v závěru autor spojí osud hrdinů se svým, když v závěrečném oslovení své jméno dává na prvé místo: „Hynku, Viléma, Jarmilo!“.

1. a 2.intermezzo: Navazují na přírodně lyrické pasáže zpěvů, ale dochází k výrazné personifikaci ve zpěvech je líčena nádherná příroda, která existuje svým rytmem života a lidské strasti se jí nedotýkají. Intermezza představují přírodu personifikovanou, promlouvá k Vilémovi, lituje jej, jako jediná mu slibuje důstojný pohřeb.

- umělecké prostředky Máje:

Význam básnické skladby leží přinejmenším ve dvou rovinách. Ta myšlenková je spojena s pojmy jako individuální vzpoura, romantický pohled, obžaloba společnosti, nesouhlas s dobou apod. Neméně důležitou rovinou je také umělecké mistrovství, jednodušeji řečeno, jakými jazykovými prostředky dociluje Mácha dramatického účinku či plastického zobrazení přírody

● mění se vžitá pojmenování („večerní máj“ místo obvyklého „májový večer“). Těmito epitety dosahuje jakési iluze magického světa