Babička

Babička – Božena Němcová

Analýza uměleckého textu:

• Zasaď ukázku do kontextu díla – stručný obsah knihy:

  • Babička s podtitulem Obrazy venkovského života je nejznámější dílo Boženy Němcové, poprvé vydané roku 1855.

  • Jde o idealizované vzpomínání na dětství v Ratibořickém údolí. Autorka sama se v prologu představuje jako účastnice kulturního přechodu od starobylé ústní kultury k moderní kultuře psaného slova, když hovoří o obtížnosti zachycení vzpomínek na dávno zemřelou babičku do textu.

  • Dílo popisuje lidové zvyky, vesnický způsob života a obyčejné i výjimečné události.

  • Jednotlivé epizody spojuje postava babičky, která je líčena jako laskavá, moudrá a zbožná žena, jíž si váží všichni v jejím okolí.

  • Hlavní téma je ztvárněno v první části – příjezd babičky na Staré Bělidlo k Tereze Proškové.

  • Babička přijíždí, aby se starala o svá čtyři vnoučata (Barunku, Jana, Vilémka a Adélku) a pomáhala s hospodářstvím.

  • Pozitivně zasahuje do osudů lidí, které potkává, například chudé rodiny Kudrnových, Kristly a jejího snoubence Míly, či kněžniny schovanky Hortensie.

  • Dílo popisuje život na Starém Bělidle v proměnách ročního období.

  • Pod barvitou veselostí vesnického života se často skrývá i těžký životní úděl a skrytá bolest. Příklady zahrnují babiččinu počáteční osamělost po ztrátě manžela a odchodu dětí, skrytou bolest kněžny, které stejně jako babičce zemřelo dítě (a proto nejí jahody), chudobu Kudrnových, Kristlino utrpení pro naverbovaného snoubence, utrpení Hortensie a vrcholně tragický osud Viktorky.

  • Dílo obsahuje i dílčí témata jako příběh bláznivé Viktorky, příběhy Kristly s Mílou a Hortensie, rodiny Kudrnových a popisuje mnoho lidových zvyků.

• Téma a motivy, hlavní myšlenka:

  • Hlavní téma je ukázat harmonický život prostých lidí a vzor dokonalosti člověka, částečně s autobiografickými vzpomínkami autorky na dětství.

  • Dílčí témata zahrnují osudy Viktorky, Kristly a Míly, Hortensie, rodiny Kudrnových a popis lidových zvyků.

  • Základní myšlenkou (ideou) díla je oslava moudrosti, pracovitosti, šlechetnosti venkovského člověka, jeho vlastenectví a vztahu k domovu, jazyku a českému národu.

  • Dílo také ukazuje, co někteří mohou označit za sentiment a naivitu, ale co je ve skutečnosti ryzí lidskost.

• Časoprostor:

  • Děj se odehrává v 19. století.

  • Prostředím je idylické prostředí venkova, malé vísky.

  • Konkrétně je to Ratibořické údolí a Staré Bělidlo.

  • Součástí je popis krásné okolní přírody, lesů a splavu, starých dřevěných domků s došky.

  • Děj zachycuje život a popis přírody ve čtyřech ročních období.

  • Vztahy postav s prostředím jsou harmonické – venkovské postavy zapadají do svého prostředí, obdivují, chrání a milují přírodu; řada zvyků je spojena s přírodou. Zámek a jeho obyvatelé působí vzdáleně.