Babička
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Viktorka: Postava s velmi smutným a tragickým příběhem. Zamilovala se do vojáka ("černého myslivce") a z tragické lásky se pomátla. Téměř nemluví, žije v lese a je úzce spojena s živly. Je možné ji chápat jako ztělesnění pudové a smyslné (ženské) přírody. Je hrdinkou příběhu vyprávěného myslivcem a funguje jako morální, didaktický a estetický prvek, obohacující text o romantickou poetiku. Její příběh obsahuje pohádkové schéma – náhlé neštěstí, snaha o záchranu, role pomocníka (kovářky) a magického předmětu (škapulíř). Její osud končí tragicky – otěhotní, hoch ji opouští, zblázní se, hodí dítě do jezu a sama je zabita bleskem. Někteří interpretují její příběh jako volání Němcové po spravedlnosti pro ženy, které se rozhodnou vzít osud do vlastních rukou, ale společnost je odsuzuje. V filmové adaptaci působí její stručně pojatý příběh strašidelně.
Další postavy zahrnují vnoučata Jan a Vilém (divocí, zlobiví bratři Barunky), Adélku (nejmladší, zvědavá, bystrá, učenlivá), Terezku (matka dětí, babiččina dcera, nemá ráda báchorky), Pana Proška (manžel Terezky), Paní kněžnu Zaháňskou (ve skutečnosti hraběnka Eleonora z Kounic, které je dílo věnováno) – milá, obětavá, přátelí se s babičkou, pomáhá chudým, a Hortensii (kněžny schovanka, milá, ráda si hraje s venkovskými dětmi, nachází porozumění u babičky).
Vyprávěcí způsoby (ich-forma, er-forma, retrospektiva atd.):
Text využívá retrospektivní vyprávění, jde o vzpomínky na minulost.
Obsahuje vložené příběhy, například příběh Viktorky vyprávěný myslivcem.
Kompozice zahrnuje řetězové a retrospektivní vstupy.
Zdá se, že dominantní formou je er-forma, popisující události a postavy z vnějšího pohledu, ale s výrazným subjektivním, vzpomínkovým tónem vycházejícím z perspektivy vypravěčky-Barunky.
Typy promluv (monolog, dialog, přímá/nepřímá řeč):
Dílo využívá přímou řeč, což oživuje text.
Obsahuje dialogy mezi postavami.
Pro úvod přímé řeči je použito celkem 65 různých sloves (např. říci, mínit, pravit, prohodit).
Veršová výstavba (pokud jde o poezii):
"Babička" je psána prózou, proto neobsahuje veršovou výstavbu.
Jazyková rovina:
Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku:
Jazyk je označován za velmi konkrétní, barvitý a plastický, často s použitím pojmů sochařských a malířských pro naléhavý dojem.
Styl je uměřený, vyrovnaný a opatrný.
Suggestivnost jazyka spočívá ve vrstvení velkého množství detailů, které sugerují i to, co nebylo přímo popsáno.
Syntax často využívá souřadné spojení vět, téměř bez spojek.
Vyrovnaný a melodický dojem je posilován zvukovou stránkou, kdy jsou na klíčové místo na koncích vět umisťována slova s nižším tónem a slabším přízvukem.
Text obsahuje prvky mluveného jazyka, zejména ze severovýchodočeského nářečí, chodského dialektu a slovenštiny, i když nejde o systematické použití v dialozích.
Objevují se historismy a archaismy (např. mošinka, klúcky).
U obyčejných lidí je někdy použit nespisovný lidový jazyk, občas se objevují i vulgární výrazy (u myslivce, mlynáře).
Pozorovatelský realismus je patrný v plastickém popisu prostředí i postav.
V textu se nacházejí neobvyklé slovosledy.
Některé obsáhlé popisné pasáže obsahují složitá souvětí.