Česká poezie 1918 -- 1939

Jindřich Hořejší

• proletářského původu, u proletářské poezie zůstal a jinému směru se nevěnoval (např. sb. Hudba na náměstí) – motivy tvrdé práce a bídy, které ale sjednocují a dávají sílu k odboji

Poetismus

• Definice – výlučně český avantgardní směr, snaha o nový společenský řád a nové umělecké podoby

• Původ – vychází z proletářského umění (a dadaismu), ale politicky méně angažovaný

• Motto – poetismus není pravidlem, jak tvořit umění, ale „uměním žít a užívat“ (opojení životem), žijme přítomným okamžikem a ten zachycujme, vhodná je asociativní metoda

• Nezvalova stať Papoušek na motocyklu, klíčová teoretická role Karla Teigeho a jeho tří Manifestů poetismu

• Znaky – rozvoj lyriky, hravosti – např. odstranění interpunkce, experimenty s typografií a grafikou, často asociativní řazení motivů – pásmo

• Výrazové prostředky – slova, zvuk, obrazy, film, divadlo

• Ve 20. letech – hravý a optimistický pohled na svět – štěstí, radost, emotivnost, motivy exotiky, lidové zábavy, přítomnosti: cirkus, daleké plavby, kina, kabarety… – Seifert, Nezval, Biebl, ti však ke konci 20. let začínají psát jinak, hlavně surrealisticky (Seifert ne)

• Na konci 20. let a po 30. léta – poetismus se stává temnějším, nosným motivem se stává smrt – Halas a Holan

Jaroslav Seifert

• Básník, překladatel (Apollinaire, Verlaine), zakladatel Devětsilu, jediný český držitel Nobelovy ceny za literaturu, člen KSČ, za podpis Manifestu sedmi ale vyloučen

• Směry – proletářské umění, poetismus, tradiční formy

  • nejdříve proletářské umění – zprvu pokusy o socialisticky a dobrodružně laděné povídky, prorazil jako básník (časté biblické motivy, společenská revoluce cestou ke štěstí a harmonii) – Město v slzách

  • Přechod mezi proletářskou poezií a poetismem – Samá láska

  • Poetismus – Na vlnách TSF

  • Postupný odklon od poetismu, směřování k „tradičním“ formám (pravidelný vázaný verš, písňovost, výrazné rýmy…) – projevuje se autorův odklon od komunistické ideologie (nostalgická a existenciální témata: venkov, tradice, domov, rodina, dětství, život, smrt…) – Slavík zpívá špatně (čistě poetistický jen první oddíl, většina sbírky se však nese v negativním tónu: vzpomínky na válku, plynutí času, ale i stesk po domovu – Poštovní holub, Jablko z klína, Ruce Venušiny a Jaro, Sbohem (motivická návaznost na Slavíka: nostalgie po domovu, dětství, rodině (zejména mamince), všechny formy lásky, příroda) – milé, hřejivé, třebaže posmutnělé verše, ke konci první republiky a za protektorátu vlastenecká témata – dominantní žánr elegie (Osm dní (cyklus deseti tryzen za TGM), Zhasněte světla, Vějíř Boženy Němcové

Sbírka Město v slzách

• Téma – pohled snivého proletáře z předměstí na svět, důraz kladen na všední skutečnost

• Motto – proticivilizačně stylizováno – velkoměsto je živel ničící člověka i přírodu, vize socialistické revoluce, jež osvobodí lid k harmonickému životu