ČJ-Tyrolské-elegie -rozbor

- Božena Němcová (Babička, Divá Bára, V zámku a v podzámčí) – idylické líčení jejího dětství, sen o lepším světě s harmonickými vztahy

- Karel Jaromír Erben

- Karel Hynek Mácha (Máj, Obrazy ze života mého, Pouť krkonošská, Cikáni, Křivoklad)

- George Gordon Byron (Childe Haroldova pouť, Manfréd (veršované drama), Don Juan (komický epos))

- Percy Bysshe Shelley (Odpoutaný Prometheus)

- Jane Auster

- Victor Hugo – Dělníci moře (osudovost živlů, zákonů, dogmat)

- Walter Scott – Ivanhoe (středověká Anglie, boje o trůn)

- A. S. Puškin – Evžen Oněgin, Kapitánská dcerka (hist. povídka), Bachčisarajská fontána

- M. J. Lermontov – Hrdina naší doby (psychologické), Maškaráda (drama)

- James Fenimore Cooper – Poslední mohykán

- Nathaniel Hawthorne (zakladatel americké novely) – Šarlatové písmeno

- Herman Melville – Bílá velryba (zápas člověka s přírodou)

- Edgar Allan Poe – Havran, Jáma a kyvadlo

- slovenští básníci Janko Král a Samo Chalupka

KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ (1821-1856)

• novinář a básník

• zakladatel moderní české žurnalistiky a politického novinářství

• studium filosofie v Pze, kněžský seminář (v povolání kněze viděl možnost, jak působit na lid) → ze semináře vyloučen → soukromé studium

• vychovatel v Moskvě → zklamání z carské vlády (cca 90 epigramů – kniha Epigramy, kritický článek Slovan a Čech, cyklus reportáží Obrazy z Rus, satirická kniha Such Národních novin)

• po revoluci 48 skládal popěvky na nápěvy národních písní

• redaktor Pražských novin a České včely → změnil na Národní noviny (1. velký český politický deník) – zakázány → odešel do Kutné Hory a vydával týdeník Slovan – kritika vlády a církevní hierarchie, hájení demokratických a národnostních práv

• za žurnalistickou činnost dvakrát souzen, 1851 deportován do Brixenu

• 1855 návrat, zemřel v Praze (tubera)

• vrchol tvorby – satirické skladby Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra

• literární kritika – Kapitola o kritice, kritika Tylova Posledního Čecha (Borovský x povrchnímu sentimentálnímu vlastenectví – chce pravdivost a uměleckou kvalitu)

TYROLSKÉ ELEGIE

• napsány 1852 v Brixenu, vydány časopisecky 1861

• ostrá, útočná satira na rakouskou vládu a státní policii

• obžaloba absolutistického systému za Bachova režimu, v němž jednotlivec ztratil svou hodnotu

• název elegie – souvislost s Žalozpěvy starořímského básníka Ovidia, který své dílo psal v době svého vyhnanství v Tomidě

• ELEGIE (z řec. elegos = pohřební zpěv) – žalozpěv – lyrická báseň, jejímž námětem je smutek, stesk nad smrtí, žal nad ztracenou láskou, truchlení za zašlým mládím, stesk po domově atd. – ve starém Řecku založena na střídání pentametru a hexametru (tzv. elegické distichon)

• čtenář od elegického žánru očekává náročné antické metrum – jako např. v Kollárově Předzpěvu Slávy dcery) → autor očekávání záměrně porušuje užitím prostého verše lidové písně a hovorového jazyka

• využití lidové slovesnosti, ustálené obraty, hovorový jazyk

• prolínání knižních výrazů s hovorovou češtinou a novinářským slangem

• autor využívá romantické motivy (motiv vězně, motiv luny) – vkládá je do všedních i komických souvislostí a tím je zbavuje jejich výlučnosti

• jazyková i situační komika, ironie, sarkasmus

• často hyperbola či parodie

• 9 zpěvů, krátké čtyřveršové strofy se střídavým (přerývaným) rýmem

• v každé strofě vtipný postřeh, nápad a originální pohled na situaci

• popsáno Borovského zatčení a deportace do tyrolského městečka Brixen → autobiografické

• oslovuje měsíc a podrobně mu vypráví svůj příběh

• vysmívá se vládě a policii

• smutek po vlasti, manželce a dceři

• ponížení z nutnosti podrobit se