Povinná četba - Neruda, Jan - Malostranské povídky

PROTOKOL Z DOMÁCÍ ČETBY

epika = (z řec. epikos = výpravný, dějový)

= literární druh založený na dějovosti

- nejčastější výrazovou formou je próza

povídková próza

povídka = jednoduchý příběh s malým počtem postav, kratšího

charakteru

Historické souvislosti

- revoluční rok 1848

- absolutistická vláda Františka Josefa I., který koncem roku 1848 v pouhých 18 letech nastoupil na rakouský trůn

- Alexandr Bach – od 1852-1859 ministr vnitra – zavedl přísnou cenzuru, potlačil svobodnou publicistiku a svobodu projevu vůbec, omezil vydávání knih, společnost vystavena silné germanizaci

- 1861 jisté uvolnění poměrů (vydání tzv. říjnového diplomu) – obnova občanských práv, nový rozvoj české politiky

- 1863 – rozštěpení národní strany na křídlo staročeské (Palacký, Riegr) a mladočeské (Karel Sladkovský, Edvard Grégr)

- 1867 – tzv. rakousko-uherské vyrovnání – zvýšený centralizační tlak Vídně

Literatura

- 50. léta 19. stol. – starší generace spisovatelů národního obrození umírají (Čelakovský, Kollár, Tyl, Havlíček Borovský), romantičtí revolucionáři byli odsouzeni do vězení (Sabina, Frič)

- vycházejí jen dvě knihy umělecké hodnoty – Babička a Kytice

- almanach Máj – vydán 1858 (redaktor Josef Barák, organizátoři Neruda a Hálek)

- jako manifestační vystoupení (májovci požadovali):

> prolomit svým dílem „mrtvé“ období

> projev nespokojenosti s politickým a kulturním životem, prosazení

demokratických ideálů

> pravdivé zobrazení světa (tíhnutí k realismu)

> světovost literatury (překlady Byrona, Huga, Puškina)

> nenapodobování folklóru (folklór pouze jako inspirace)

> hlášení se k odkazu K.H.Máchy – symbol člověka, který neváhal bořit

vžité představy o povaze a funkci českého básnictví

Májovci:

- K. J. Erben, B. Němcová, K. Sabina, J. V. Frič (starší generace)

- Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolína Světlá, Adolf Heyduk (mladší generace)

Jan Neruda (1834 – 1891)

- český básník, novinář (zakladatel českého fejetonu)

; člen družiny májovci

Český básník a prozaik, řadil se k českému realismu. Narodil se na Malé Straně, kde prožil i dětství. Nuzné podmínky, ve kterých vyrůstal, se později odrazily i v jeho tvorbě. První básnickou sbírku Hřbitovní kvítí, vydanou 1858, část veřejnosti přijala s nechutí, neboť se věnoval jevům, nad kterými tehdejší společnost přivírala oči.

Po celý svůj život se cítil zneuznán a od toho se odvíjel jeho záporný vztah k lidem. Měl problémy s alkoholem. Kvůli svým pravidelným návštěvám hostinců se dostával do řeči pražské společnosti a vídeňský list Montagsrevue o něm jednou hanlivě napsal, že je líný a oddává se pití kořalky. Později jeho tvorba ovlivnila celou uměleckou generaci a po jeho smrti se s ním loučil celý národ. Je pohřben na Vyšehradském hřbitově.