Jan Neruda - Povídky Malostranské

Jan Neruda - Povídky Malostranské

Česká literatura 2. polovina 19. století.

1. Část

Zasazení do kontextu díla:

• Zasazení části ukázky do díla (kde se část nachází, děj ukázky, co je před a co za ní).

Téma:

• Život obyčejných lidí na Malé Straně v Praze kde jsou vystiženy mezilidské vztahy.

Motiv:

• Povídky z Malé strany.

Časoprostor:

• Děj se odehrává na Malé straně v Praze v 19. století.

Druh:

• Epika.

Žánr:

• Povídka – epický útvar kratší než román.

2. Část

Vypravěč/lyrický subjekt:

• Autor jako vypravěč děje, komentuje ho a nebo jen pozoruje.

• Většinou er-forma, v některých povídkách (třeba „U tří lilií“) ich-forma.

• Hlavní autorovou myšlenkou je zřejmě prokreslit život na Malé Straně, kniha je jakýmsi detailním náhledem do života obyčejných Pražanů, vystihnout jejich osobnosti, charaktery a vzájemné vztahy.

Kompoziční výstavba:

• Dílo je celistvé X někdy volnější příběhy i vyprávění.

• Je dána jednotou místa (Malá Strana) a času (19. století)

• Povídky jsou spojeny prostředím a dobou, využití různých kompozičních postupů (zpravidla chronologie, některé povídky retrospektivně).

• Kniha je rozdělena do 13 povídek.

Postavy:

• Neruda pečlivě vykreslil každou povahovou vlastnost všech hlavních postav, soustředil se i na charakter a vzhled postav vedlejších.

• V každé povídce jiná typická postava.

• Hrdinové jsou obyčejní měšťané (služky, úředníci, doktoři, domácí páni, žebráci, …)

• popis jednotlivých osob v obsahu jednotlivých povídek.

Vyprávěcí způsoby:

• Vyprávěcí.

• Er forma v některých se objevuje i Ich forma.

Typy promluv:

• Dialog

• Krátké věty

• Pomlky

• Přechodníky

• Často přímá řeč

• Jazyk jednoduchý, prostý

Veršová výstavba:

• ---------

3. Část

Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku:

• Využití satiry i vážnosti. Jazyk spisovný, hovorový obohacený o pražské lidové výrazy, básnické obraty. Některé postavy mají svůj vlastní specifický jazyk, sloužící
  k dokreslení jejich charakteru.

Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku:

• personifikace - …Podobalo se, že jeho myšlenky nejsou v něm, že jdou uctivě asi krok za ním…,

• metafora, metonymie, přirovnání – …hlava jeho vypadala jako několik jitrnic vypocujících sádlo…,

• ironie - …Ze všech byla nejrozumnější a nejkrásnější a hospodářství nerozuměla žádná jako ona

Literárně historický kontext:

• Český básník, prozaik, novinář a umělecký kritik Jan Neruda se řadí
  k významným osobnostem české literatury.

• Narodil se 9. 7. 1834 na Malé Straně v chudé rodině. Jeho otec, vojenský vysloužilec
  z napoleonských válek, pracoval jako kantýnský v kasárnách a později prodával
  v trafice. Matka byla posluhovačkou.

• Neruda vystudoval gymnázium a poté se dal na studia práv a filozofie. Studium však nedokončil. Začal se věnovat novinařině a literatuře. Přivydělával si ve vojenské účtárně, jako profesor na výpomoc. Byl výborným tanečníkem, žádný ples se bez něho neobešel.

• V Nerudově tvorbě je patrná určitá skepse a ironie. Za těmi se skrývá jeho osobní trápení . ve svých dílech se snaží odkrýt špatné poměry své doby, lidskou bídu
  a ztrátu iluzí. Zkoušel psát také divadelní hry. Sebekriticky ale uznal, že k tomu nemá velké vlohy a k dramatické tvorbě se už nevrátil. Zastával pouze funkci divadelního kritika a referenta. Odmítl nabídku na uvedení některé jeho hry
  v Národním divadle.

• Neruda žil celý život bez trvalé lásky.

• Zemřel 22. 8. 1891 v Praze ve svém bytě na Malé Straně.