Čtenářský deník

- personifikace (utekla řada let, amerika opustila české silnice)

- citoslovce (pššš, pššš)

Charakteristika postav:

Leo Popper – Otův otec, plný humoru, miluje ryby a vodu, má sklon k malým milostným úletům

Herma Popperová – hodná, laskavá maminka a tolerantní k otcovým úletům, děti učí lásku k vlasti

strejda Prošek – přírodní člověk, sžitý s okolím Křivoklátu a Berounky, všechno umí a rád pytlačí.
Ota Pavel – jeho vzorem je otec, blízký vztah k přírodě, zaměřuje se na osud tatínka

pes Holan – vlčák, nápomocný, poslouchá, patří do rodiny Popperů

Děj třetí povídky - Smrt krásných srnců:

Tatínek jezdíval často na ryby a někdy brával i svou rodinu. V hostinci U rozvědčíka to nebylo ono, tak tatínek dostal od maminky rozkaz, aby našel nějakou pořádnou chalupu. Jedna taková se skutečně našla. Stála na břehu řeky Berounky. Obývali ji pan Karel Prošek a jeho krásná žena. Byla to šťastně strávená dětská léta, na která Ota Pavel nikdy nezapomněl. Berounka byla pro lov ryb učiněný ráj. Lesy pak naopak byly plné lesní zvěře, kterou chodil pytlačit strejda Prošek se svým věrným psem Holanem. S druhou světovou válkou došlo na založení Protektorátu Čechy a Morava. Otovy bratry povolali do koncentračního tábora. Tatínek se o ně velice strachoval. Umanul si, že před odjezdem se musí jeho hoši pořádně najíst masa. Věřil totiž, že se jeho hoši potom vrátí v pořádku domů. Rozhodnul se jet za strejdou Proškem ulovit nějaké ryby, ačkoliv věděl, že jako žid nesmí bez povolení opustit bydliště. Žádné ryby mu nebraly. Zoufalý přešel k riskantnímu plánu. Ulovit jelena. Strejda Prošek mu k tomu půjčil svého psa Holana. Zprvu ho Holan nechtěl poslouchat, ale nakonec jak kdyby se nad tatínkem slitoval. Na jelena čekal tatínek v bdělosti a ostražitosti několik nocí a dní, než se mu ukázal. Bylo to nebezpečné. O kus dál u hájenky viděl hlídající Němce. Měl strach, ale odvaha mu nechyběla. Než došel k řece ke skolenému srnci, předběhli ho dva zkušení pytláci. Strejda Prošek tatínkovi přispěchal na pomoc. Společně sehráli dva Němce, kteří se potulují lesem. Pytláky vystrašili a tatínek už ujížděl na kole s masem za svou rodinou. Cestou však byla neustále plná německých hlídek. Měl velké štěstí, že ho jedna stařenka upozornila, že je celý od zvířecí krve. Dovolila se mu u ní převléci a znovu vyrazit na cestu. Doma maminka nadělala bifteky a bratři se před cestou do koncentráku dosyta najedli. Po válce se jako zázrakem opravdu vrátili v pořádku domů.

Úryvek:

„Karle, kde je Holan? Je tam kapitální kus, srnec jako tele.“
„Já bych to pane nedělal. Odpoledne tady šli Němci někam do hájovny. Celá skupina. Měli na krku malé kulomety.“
„Říkal jsi, že mi půjčíš toho svýho psa.“
„Když s vámi půjde. Holane!“
Holan vylezl zpod dříví. Stoupl si a díval se na Proška.
„Půjdeš s ním a budeš dělat, co ti řekne! Rozumíš?“ A k tatínkovi:
„Nakonec mu vezmete hlavu do dlaní a řeknete: Holane, běž!“