Čtenářský deník

- přímá řeč (dialogy)

- zkomolená slova (milistrant – ministrant), špatné tvoření slov => ze školy, světa dospělých => humor

- satira (kritika maloměšťáctví)

- germanismy (šamstr, kvelb)

- archaismy (anžto, pročež, leč, tažte se), knižní (jest)

- kontrasty

- metafora (prohánět merunu – hrát fotbal)

- synekdocha (národ se procházel)

- personifikace (vítr ťuká a volá)

- přirovnání (to bylo zelené jako na louce)

- hyperbola (nejmíň milión těch Ješiňáků)

- subjektivně zabarvené výrazy, zdrobněliny (vrbičky, trošilinku)

- výčty (červené, žluté, modré a zelené a kolem dokola…)

- zvukomalba (troubili, bubnovali)

Charakteristika postav:

Péťa Bajza - syn malého obchodníka, užívá si dobrodružství na ulici, nerad poslouchá rodiče, nerad se učí na housle

Tonda Bejval - lakomý, Petrův nejlepší kamarád, vynálezce, má bláznivé nápady

Čenda Jirsák - pobožný kamarád/nekamarád Petra, jeho hobby je sbírání hříchů ke svaté zpovědi

Eda Kemlink - další kamarád, syn úředníka z berního úřadu, chytrý, má psa Pajdu, který krade buřty z řeznictví

Pepa Zilvar - statečný, z chudobince, starší než ostatní kluci, několikrát propadl, kouří, jeho táta žebrá

Otakárek Soumar - osamělý, knihomol, z bohaté rodiny, rád by se kamarádil s ostatními, ale jeho vychovatelka mu to nedovolí

maminka Bajzová - rozumná, hodná, snaží se zmírnit tatínkovu přísnost

tatínek Bajza - majitel obchodu, přísný, laskavý

Kristýna - služka u Bajzů, Péťa jí říká Rampepurda, protože pochází z Rampuše

Děj:

Petr Bajza pochází z rodiny obchodníka. Jeho tatínek má hlavní slovo v rodině, je přísný, velmi šetrný a Péťu často trestá. Naproti tomu Péťova maminka je hodná a laskavá a drží nad ním ochrannou ruku. Petr má dva sourozence: mladší sestru Mančinku, o kterou se musí často starat, a staršího bratra Ladislava, který je na studiích a domů přijíždí jen zřídka. Bajzovi mají mladou služebnou Kristýnu, kterou Petr nazývá Rampepurdou a provádí jí různé schválnosti. Petr má čtyři kamarády: Antonín Bejval, Édu Kemlinka, Čeňka Jirsáka a Pepka Zilvara z chudobince. Společně prožívají všelijaké lumpárny. Chlapce často napomíná pan Fajst, na ulici jim prohlíží uši a je přesvědčen o jejich špatném konci. Péťa má rád Evu Svobodovou, jejíž otec vlastní cukrárnu, a ona nosí tajně Péťovi dobroty. Když do města přijede cirkus, Petřík touží vidět cizokrajná zvířata, proto je velmi hodný, pozorný, poslušný, nápomocný a vzorný, až to rodičům připadá podezřelé a myslí si, že onemocněl. Učí se, hraje na housle, nechodí ven s kluky, hlídá Mančinku a nepere se s Rampepurdou. Petřík nakonec přesvědčí rodiče, aby všichni šli do cirkusu. V cirkuse byl i Zilvar z chudobince, který u cirkusu pracoval, a proto měl dovoleno ho navštívit. Petr a statní kluci chtěli v cirkuse taky vypomáhat, proto nosili zvířatům vodu. Přišel za nimi i Otakárek a taky jim pomáhal. Ale přišla jeho vychovatelka a udělala hysterickou scénu, že Otakárek je z bohaté rodiny a nebude dělat takovouhle práci. Ředitel cirkusu vyhodil ostatní chlapce. Petr později onemocněl spálou, měl vysokou horečku a zdálo se mu, že podnikl se svými kamarády cestu do Indie. Když se uzdravil, divil se, že si kamarádi na nic nepamatují a zvolna mu docházelo, že se mu to všechno jen zdálo.