Erich Maria Remarque - Na západní front_ klid
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Kapitola 10 – str. 134
Pavel a Kropp jsou zraněni a pobývají v katolické nemocnici. Zde potkávají nové lidi poznamenané válkou a jejich příběhy. Kroppovi amputují nohu, chce se zabít. Pavel se vrací na frontu. Leer a Müller jsou mrtví, Deterding utekl a prý ho chytili. Tak se dostává ke svému bývalému pluku, kde přežili už jen Tjaden, Deterding a Katcza. Nakonec je jen s Katczou ve válečném poli.
Pavel padl v říjnu v roce 1918, tento den byl tak tichý a podle něho se jmenuje kniha, v hlášení totiž stálo: "NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID".
Jediní, kdo z jejich pluku přežili, jsou Kropp, jenž přišel o nohu a už se do války nevrátil, a Tjaden, který se objevuje ve volném pokračování Cesta zpátky.
Ukázka:
Válka nás odplavila. Pro ostatní, pro ty starší, je válka přerušením. Dokáží myslet na to, co bude potom.
Nejdůležitější však bylo, že se v nás probudil pocit sounáležitosti, soudržnosti, který se pak na frontě vystupňoval v to nejlepší, co válka přinesla: v kamarádství.
Už nejsme žádná mládež. Už nechceme brát svět útokem. Jsme lidé prchající. Prcháme před sebou samými. Před svým životem. Bylo nám 18 let a začali jsme na něj střílet. První granát, jenž dopadl, zasáhl naše srdce. Jsme odříznuti od činorodosti, od snažení, od pokroku. Už v to nevěříme, věříme ve válku.