Evžen Oněgin_A.S.Puškin

prozřetelnost žádá, 

tak chtějí nebesa. 
Jsem tvá! 
Můj celý život mi tě slíbil, 
tys musel, musel přijíti, 
tys ten jenž Bohem seslán mi byl, 
až do hrobu mě chrániti. 
Byls vidinou mých nočních snění, 
už drahý mi, ač nezřený, 
Tvůj zrak mě mučil plameny, 
tvůj hlas zněl v touhy rozeznění, 
a nebyl to jen sen, jak zvon! 

Jen vstoupil jsi už jsem tě znala, 
strnula jsem, tvář mi vzplála, 
hlas nitra řekl mi, toť on! 
Och ano, já tě slýchávala, 
tys tiše se mnou rozmlouval, 
když chudákům jsem pomáhala, 
i když jsem v prosbách klekávala, 
za zmatené své duše žal. 
Zda tys to přízraku můj milý, 
se do světnice v oné chvíli, 
průzračnou nocí nesl? 
Nepostáls tiše na pelestí? 
A slova naděje a štěstí, 
zdas v útěchu mi nehlesl? 
Kdo jsi? Můj anděl ochranitel? 
Či úskočný můj pokušitel? 
Viď, zbavíš mě mých zmatků těch? 
Snad je to klam, jenž svými stíny 
v mou nezkušenou duši leh! 
A mně je souzen osud jiný… 
Děj se co děj! Já osud svůj 
dnes do rukou tvých svěřuji ti. 
Modlím se k tobě: Při mně stůj, 
mé slzy v dlaně tvé se řítí… 

A uvaž: Já zde sama jsem, 
a nikdo mi tebe nedá. 
A musím zahynouti, běda, 
i se svým němým úžasem. 
Čekám tě. Přijď, vytoužený. 
Buď lásku najevo mi dej, 
či těžké sny mé zpřetrhej, 
ať stihne mě trest zasloužený! 
I končím! Hrůzno mé číst psaní… 
Já studem, strachy umírám… 
Však vím, že vaše čest mě chrání 
a proto směle svěřuji se vám…“ 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

(přeložil Josef Hora) 

LITERÁRNĚHISTORICKÝ KONTEXT: 

Kontext autorovy tvorby:  

Vrcholné dílo ruského romantismu. Dílo bylo vydáváno v letech 1823-1831 (publikováno jako 
seriál). První souborná edice byla vydána v roce 1833.