Funkční styly

odborný styl – ve většině případů primární je psaná podoba

typické znaky:

• spisovná čeština

• především ve slovní zásobě: objevují se odborné názvy (termíny) – jednoznačné, přesné, neexpresivní

• většinou se neobjevují synonymní výrazy, je lépe termíny opakovat, není to považováno za stylistický nedostatek

• termíny mohou být –

  • a, ryze odborné, vědecké (nejčastěji z řečtiny či latiny; ztv. internacionalismy – lingvistika, ortografie, arterioskleróza)

  • b, běžné (popularizační) výrazy – české ekvivalenty k internacionalismům (jazykověda, pravopis, kornatění tepen)

• častý výskyt nevlastních (sekundárních) předložek (v důsledku, za účelem, v souladu s, s přihlédnutím k)

• používání ústálených konstrukcí slovesně-jmenných (mít platnost, mít účinek, být projevem, být znakem, podat výklad, vysvětlení)

• v syntaxi: používání rozvitých vět a souvětí, ovšem s jasnou výstavbou (souvisí s tím, že většinou se jedná o formu psanou)

• projevuje se ztv. intelektualizace (racionalizace) jazyka: přesné vyjádření složitých myšlenkových vztahů

Útvary:

Disertace: rozsáhlá vědecká práce, ve které je teoreticky řešen nějaký odborný problém. Disertace může být doktorská, rigorózní

Výklad: odborně objasňuje vznik, podstatu a vývoj jevu. Tři části: úvod (seznámení s tématem), stať (vlastní výklad) a závěr (shrnutí, přílohy, odborná literatura)

Přednáška: mluvená forma výkladu

Odborný popis: soustřeďuje se hlavně na popis jevu nebo činnosti, jeho části, vztahy mezi nimi, fungování... Často se objevují tabulky, schémata či obrázky

Návod: praktické vysvětlení či poučení

Popis pracovního postupu: spočívá v zaznamenání pořadí činností, vysvětluje činnost a výsledný produkt

Esej: menší slohový útvar, autorovo zamyšlení nad určitým tématem (často z kultury či společenských věd) – má velice blízko k uměleckému funkčnímu stylu – někdy se uvádí u něj

Úvaha: autor se na základě odborných poznatků zamýšlí a vysvětluje své osobní názory a stanoviska. K úvaze patří kritika a recenze. Kkritika hodnotí především díla literární, divadelní či hudební, recenze se vztahuje k nově vytvořenému či vydanému dílu (kniha, cd, film)

publicistický

označován i jako publicistika

Hlavní funkce:

sdělovací, další funkce – agitační = získávací, přesvědčovací a ovlivňovací (může ovlivnit adresáta a vyprovokovat ho k jednání)

hlavní úkol: (in)formovat adresáta

jedná se o projevy psané (někdy pak styl nazýván jako novinářský - žurnalistický) i mluvené (patří sem televizní a rozhlasové zpravodajství, komentáře, besedy, projevy politické propagandy)

působí jednak na rozum vnímatele, jednak na jeho vůli, případně na city

adresátem: široká veřejnost, různorodí adresáti

s publicistickým stylem se setkáváme především ve sdělovacích prostředcích (médiích)