Funkční styly
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Znaky:
styl hodně proměnlivý, dynamický
sdělení musí být: rychlé, výstižné, srozumitelné, aktuální
Co se týká volby jazykových prostředků, úzce souvisí s konkrétním druhem sdělení (jiné jazykové prostředky se využijí ve zprávách o počasí, jiné v reportáži a úplně jiné v inzerátu)
často psáno ve 3. osobě j. č. - z důvodu objektivity (ale např. ve fejetonu je preferována 1. osoba č. j.)
Automatizace: užívání stejných prostředků ve stejných komunikačních situacích, použití prostředků očekávaných, obvyklých (hrát důležitou roli, mít na svém kontě, kladný ohlas, činitelé, jednatelé, zodpovědná místa, hodina pravdy, dítě štěstěny, drtivá většina, palčivá otázka, hluboké nedorozumění, dostat se na šikmou plochu, hledat společnou řeč, najít důkaz o existenci, narazit na nedobytnou tvrz). Nevzbuzují pozornost. Pokud jsou tyto prostředky využívány nadbytečně a působí až rušivě, pak je označujeme jako klišé5
aktualizace: užítí takových jazykových prostředků, které budí pozornost a je vnímáno jako neobvyklé. Působí neotřele, nově, dokáže zaujmout. Často se jedná o nové použití frazeologickcýh obratů (prolomit ledy vzájemné nedůvěry), nebo užití expresivních prostředků (šeptanda, kšeft) V novinách častá především v nadpisech (mrtví mají slovo, surrealismus českých návodů, Nedvěd schytal další ránu a pustil se do rozhodčího: To kouká po holkách v desáté řadě?, Plzni spadla pěna, Sparta na číhané, Na jih Čech se valí třinecká ocel, Trávník po zimě? Potřebuje umělé dýchání!)
princip pyramidy: nejdříve vidíme – čteme – vrchol pyramidy (titulek), poté se ve zkratce dozvídáme shrnuté informace – a až poté se dostáváme k základně, k podrobnějšímu rozboru popisované situace. Zásadní informace přináší už titulek (někdy, především v bulváru, však klamavý, člověk – logicky – očekává, že to, co je v titulku, najde v článku a ono je to jinak) – poté často pasáž psaná jiným typem písma (např. kurzívou, nebo tučně) – zde shnuty informace – a nakonec samotné tělo článku. Případně může být text ještě členěn pomocí mezititulků.
Expresivita: citové zabarvení slov; vyjadřuje hodnotící vztah, postoj nebo náladu mluvčího. Citově zabarvená slova = expresiva – často jsou to slova nespisovná. Mezi expresiva mohou patřit meliorativa (slova lichotná) a pejorativa (slova hanlivá). Mezi slova lichotná pak patří např.:deminutiva (zdrobněliny - čelíčko), hypokoristika (jména domácká – taťka, bakaný) a eufemismy (slova zjemňující nepříjemnou skutečnost – skonat, být společensky unaven). Mezi pejorativa pak patří vulgarismy (slova zhrubělá, která demonstrují drsnost a hrubost – chcípnout, bachroň) a augmentativa (slova zveličená, která vyjadřují záporný citový příznak zveličující příponou – psisko, babizna). Expresivita je pojem nadřazený pojmu emocionalita. Tvorba např. koncovkou – oun, -ák (krkoun, Pražák), nebo využitím netypických hláskových spojení: fouňa, zblajznout, rozgajdaný... ↩
Univerbizace: proces, kdy se ze sousloví vytváří jedno slovo (časté např. ve slangu) hlavním důvodem je časová ekonomie – je daleko rychlejší říct jipka než jednotka intenzivní péče... ↩
odchylky od větné skladby: Elipsa, vsuvka. Elipsa: neboli výpustka. Vynechání výrazu, který by jinak do větné struktury patřil. Výraz je vynechán proto, že je zřejmý z kontextu nebo ze zkušenosti mluvčího a adresáta. Často vypuštěno sponové sloveso (My o vlku a vlk za dveřmi, zlatý šperk – nejkrásnější ozdoba ženy). Nebo dochází k vynechání podst. jména a zůstává přívlastek (naši vyhráli – naši hokejisté). Vsuvka: paretenze. Vsuvka mluvnicky nesouvisí se svým okolím (za vsuvku tedy nelze považovat vložené vedlejší věty). Často se jedná o odbočky, poznámky či připomínky. (Evža byl, to bych chtěla zdůraznit, ten nejhodnější kluk ze třídy; Dnes už konečně přestalo – musím zaklepat na dřevo - pršet; Tebe to, jak vidno, vůbec nezajímá. Zítra myslím budeme psát z matematiky – pozn. zde slovo myslím může – ale nemusí – být odděleno čárkami). ↩
Nedostatky ve výstavbě výpovědi/defektní větná stavba: (považováno za chyby): anakolut, zeugma, atrakce, kontaminace. Anakolut: vyšinutí/vybočení z větné vazby. Uprostřed věty změníme její započatou stavbu. Často v mluvených projevech. (Chladným a deštivým počasím, které zavládlo v celé Evropě, nás nepříjemně zaskočilo. Kdo ztratil klíče, jsou u školníka). Zeugma: zanedbání odlišné vazby dvou různovazebných (a dějových) sloves. /valence – sloveso vyžaduje určité doplnění, v určitém pádě – Dám – někomu, něco. Miluji – koho/co/. Ke slovesům je pak doplněn jeden člen, i přesto, že každé vyžaduje jiné doplnění (Setkal se a oslovil Evžu. Opovrhovala a nenáviděla ho, Vinou poruchy hlasovacího zařízení byli někteří poslanci pro i proti návrhu.) Atrakce: skladební spodoba. Automatické přizpůsobení podoby závislého členu podobě členu řídícímu (Vzhledem k nedostatku chemikáliím nebyly záchody správně vyčištěny. Tato píseň neunikla pozornosti zpěvačce Petře Janů – neunikla pozornosti zpěvačky Petry Janů. Před sluncem východem.) Kontaminace: křížení vazeb. Vzniká křížením vazeb dvou různých sloves podobného významu (schopen – ochoten. Schopen něčeho – 2. p. x ochoten k něčemu – 3. p., zhostit se – čeho – 2.p. x vyrovnat se s něčím – 7. p.)↩
ustálený slovní obrat, který stereotypním mechanickým užíváním ztratil svou údernost a do jisté míry i původní význam. Klišé se objevují i ve filmu, seznam nejčastějších filmových klišé: http://www.novinky.cz/kultura/117665-anketa-zvolte-nejvetsi-filmove-klise.html↩