Funkční styly

Funkční styly

prostě sdělovací

• také hovorový styl

• setkáváme se s ním denně – je to styl běžné komunikace – ve škole, v rodině,

s přáteli, v práci

• Hlavní funkce:

• běžné dorozumění, prostá komunikace, sdělení obyčejné informace

• forma projevu je především mluvená (psanou formu mají jen osobní dopisy, poznámky, zápisky)

• Znaky:

• spontánnost, nepřipravenost, přímý kontakt s posluchači, emocionalita a expresivita1, neverbální komunikační prostředky, jednoduchost, častá je i univerbizace (náklaďák, výška), častěji se zde objevují chyby:

  • v hláskosloví: používání í/ý místo é (mlíko, kolíbat, divadýlko); používání ej místo ý/í (tejden, vozejk); používání ou místo ú (ouřada); ledabylá výslovnost (nejednoduší, prázniny)

  • v tvarosloví: používání koncovky -ma v 7. pádě (instrumentálu) mn. čísla (plurálu) ve všech rodech (s těma pěknýma pánama, ženama, oknama); v 1. os. mn. č. vynechání -e (jedem, pijem); u číslovech tři, čtyři – místo tři,čtyř se používá třech, čtyřech, koncovka -u v 1. os. č. j. u sloves 3. třídy (miluju, kupuju); ve 3. os. č. mn. sloves 4. třídy ve vzoru sází se používá -í místo spisovnějšího -ejí (umí, sází – umějí, sázejí)

  • ve slovotvorbě: univerbizace2 (slohová práce – slohovka, přijímací zkoušky – přijímačky, úřad práce – pracák); využívání koncovky -ák – u obyvatelských jmen (Ostravák, Pražák, Frýdečák); tvoří podstatných jmen z neshodných přívlastků (céčko – vitamín C, třída 3. C; embéčko – Škoda MB) podstatná jména odvozená od sloves (zahradničit, učitelovat, schůzovat); slova a sl. spojení odvozená z cizích jazyků (vygůglit, úesbéčko, komp)

  • ve skladbě: časté věty vztažné a tázací s co (Všichni, co to viděli); se zájmenným podmětem – nadbytečným (Já si myslím x správně: Myslím si. My jsme tam byli x byli jsme tam); časté odchylky od pravidelné větné stavby3; defektní větná stavba4; jednoduchost, spíše jednoduché věty než složitá souvětí (právě v těch se totiž často objevují chyby)

  • ve slovníku: hovorové výrazy (laborovat, zahrát do autu, brnknout); výrazy expresivní (příšerná nuda, hrozně ho miluju, šíleně krásný); často kontaktové výrazy (poslyš, hoši, děcka, viď, vole, že jo); téměř se neobjevují výrazy knižní a archaické; použití neplnovýznamových slov (částice, spojky, citoslovce); použití výplňkových a významově prázdných slov (prostě, vlastně, takže)

• Útvary:

• Diskuze, rozhovor

• Referát – pozor ne odborný! Spíše referát ve škole: krátká zpráva o aktuálním dění, zhodnocení určité události, stručná zpráva

• Přípitek – krátký projev pronášený při společenské příležitosti: svatba, promoce. Většinou pronášen významnou osobou před zahájením slavnosti (otec nevěsty, svědek, rodiče absolventa)