George Bernard Shaw - Pygmalión
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
V úplném závěru knihy je napsáno, že Líza svého manžela upřímně milovala, plukovníka Pickeringa nepřestala mít ráda a Higginse nikdy nepřestala provokovat.
Jazyk:
Spisovný (Higgins, Pickering), obecná čeština („fízl“, „von“, „vopravdickýmu“,…)
Nespisovný (Cocney - mluva Londýnské spodiny), dále různé druhy nářečí
Hovorové výrazy („nóblejc, rachota“) + výrazy smetánky, která chce vypadat moderně (Klára)
Vulgarismy („Nabídni té couře židli.“), archaismy (milostpaní)
Chybný slovosled vět
Skvělá jazyková komika – bohatě odstíněný jazyk (blízko k Oscaru Wildovi – kritika anglické spol.)
Výstižné charakteristiky postav
Tropy:
Metonymie
Hyperbola (jela jsem taxíkem milionkrát)
Ironie – duchaplná, poukazuje na předsudky a společenské konvence (špatné vlastnosti lidí, autor je považuje za hloupé a nebezpečné)
Přirovnání (visela mu kolem krku jako balvan, nahatou jako vopici,…)
Metafora („Není tu živá duše“, „Jste moje sesterská bitevní loď.“)
Figury:
Gradace („ale copak, copak,…)
O autorovi, vlivy na jeho tvorbu:
Narozen v chudé, protestantské rodině v Dublinu r. 1856
Otec neúspěšný obchodní a úředník → propadl alkoholu
Matka se věnovala hudbě, r. 1873 opustila svého muže → G. B. Shaw ji následoval → žil 30 let v Londýně, vzdělání doháněl samostudiem v knihovně Britského muzea
Irský dramatiky, kritik a esejista, nositel Nobelovy ceny za LT
Spoluzakladatel Fabiánské společnosti (= odsuzování Marxových myšlenek, odmítání násilí, ideálem socialismus, ale evoluční a demokratickou cestou)
Tvůrce diskuzní komedie, mistr vtipů, paradoxů a satiry → velmi významný dramatik (hned po Shakespearovi!)
Pygmalion – drama z 1. pol. 20. stol.
Inspirace z antické mytologie – Ovidiovy Proměny – příběh o sochaři Pygmalionovi, který vytesal dívku, do které se zamiloval a následně pak uprosil Afroditu, aby jí vdechla život
Napětí mezi antickou reminiscencí a moderním světem → vtipy a narážky
Muzikálová verze: My fair Lady (1956) – velká popularita
Inspirací pro V. Vančuru (komedie Josefína)
Další významná díla autora:
Caesar a Kleopatra – drama proti idealizujícímu pojetí velké lásky
Živnost paní Warrenové – o majitelce nevěstince
Svatá Jana – ironické historické drama o Johance z Arku – považoval ji za svatou, ale byla spíše rebelem zdravého lidského rozumu
Literární/obecně kulturní kontext:
Průmyslová revoluce → hospodářský rozmach
Převládá realismus → metoda zobrazení skutečnosti a její kritické poznávání
Objektivita
Nové výrazové prostředky (nářečí, archaismy)
Důraz na přehlednou kompozici
Literární hrdina se vyvíjí
Významní autoři této doby:
Bertold Brecht – Matka kuráž a její děti
Romain Rolland – Petr a Lucie, Jan Kryštof
Eugene O ‘ Neill (Smutek sluší elektře)