Jozova Hanule

Česká literatura po roce 1989

Roku 1989 došlo k velkým politickým změnám, nejen v Československu, ale i v celé Evropě, socialistický tábor prakticky přestal existovat a vývoj naší země se vrátil k normálu. S tímto procesem se pomalu začala vracet i literatura, do knihoven byly navráceny knihy zakázaných autorů, do země se vrátili někteří exiloví spisovatelé. Postupně začala být vydávána tvorba světových a samizdatových autorů. S pádem cenzury zmizela i exilová nakladatelství, ta buď zanikla úplně, nebo se přesunula do ČR. Tím padla uměle vytvořená názorová jednota a česká literatura postupně začala opět reagovat na literaturu světovou.

Změna politického systému přinesla i změny v organizaci spisovatelů, rozpadl se Svaz československých spisovatelů a vznikla nová organizace – Obec spisovatelů, ta byla organizována zcela jinak a její pravomoci byly úplně jiné. Kromě této organizace vznikl mj. i PEN klub. Dále začaly vznikat organizace, které sdružovaly literáty stejných zájmů, např. spisovatele sci-fi, fantasy atp.

Došlo k vydání celé řady významných exilových a samizdatových spisovatelů (Josef Škvorecký, Ludvík Vaculík, Ivan Klíma, Jan Čep či Milana Kundery).

Z exilových či samizdatových spisovatelů se někteří začali angažovat v úplně jiných oborech (např. v politice), z těchto spisovatelů, kteří u literatury zůstali, se nejlépe prosazuje: Ludvík Vaculík, Eva Kantůrková, Ivan Matoušek, Ivan Binar. Z méně známých spisovatelů jsou to pak Václav Kahuda a Emil Hakl.

Z autorů oficiální prózy lze vyzdvihnout tvorbu Zdeňka Šmída, která je velmi populární, ve sci-fi literatuře se prosadil především Ondřej Neff.

V nové tvorbě se objevují prvky, které byly často potlačovány – erotika a bezprostřední humor; odráží se zde i vliv postmoderny. Z nových autorů se nejvíce prosadili Petr Šabach (Hovno hoří, Opilé banány, Občanský průkaz), Michal Viewegh (Báječná léta pod psa, Výchova dívek v Čechách, Román pro ženy), Miloš Urban (Sedmikostelí, Lord Mord), Patrik Ouředník (Europeana) či Kateřina Tučková (Žítkovské bohyně)

Nakladatelství

Velké množství exilových nakladatelství ukončilo svoji činnost, např. Index, jiná přesunula svá centra do ČR a stala se klasickými nakladatelstvími např Arkýř, Pražská imaginace.

Zavedená nakladatelství se potýkala se spoustou problémů a mnoho z nich se nedokázalo přizpůsobit novým podmínkám a zanikla (Odeon, Československý spisovatel), jiná nakladatelství dokázala najít schopné manažery, kteří by je vyvedli ze závislosti na socialistickém zřízení.

Zároveň s tímto procesem vznikala nová nakladatelství, podle některých odhadů takto vzniklo více než 3000 subjektů zabývajících se nakladatelskou činností. Je samozřejmé, že většina z nich zkrachovala po vydání několika knih. Přesto se řada vydavatelů dokázala prosadit a vytvořila silná vydavatelství, často specializovaná na určitý druh literatury (Paseka, Argo, Torst atd.)