Jozova Hanule

Jozova Hanule (2002)

Obecná charakteristika

• Literární druh: epika

• Literární forma: próza

• Literární žánr: novela

• Literární směr: česká literatura reflektující 2. světovou válku

Charakteristika postav

• Eliška – mladá intelektuálně založená dívka, odvážná, studentka medicíny v Brně, zapojená do odboje, přijme jméno Hana Nováková, má poměr se ženatým mužem, musela se vzdát svého života, ocitla se v jiném světě, svůj vztek si částečně vylévá na Jozovy, nepřipravená na vesnický život

• Joza Janda – původně Eliščin pacient, velký a silný muž ze Želar, kovář a dělník na pile, později manžel Elišky, snaží se pro Elišku udělat cokoli, trpělivý, hodný pracovitý

• Richard – pokrytecký, ženatý, děvkař, odbojář, emigrant

• Lucka Vojničková – sousedka v Želarech, postarší svérázná žena, kořenářka a porodní bába, jedná bez servítek, lidé v Želarech jí jsou často zavázáni, přátelí se s Jozou

• Žeňa Pazderová– Jozova kamarádka a sousedka, vdova s dcerkou Jiřinkou, nikoho nepouští k tělu, nedává své názory najevo, pomáhá Hanuli se vším, s čím může, učí ji vařit, šít, plést…; ke konci války je znásilněna ruskými vojáky

• Jurigovi – sousedé, vesničané s několika dětmi, Juliška – upovídaná a neustále nadšená, mírně dětsky naivní, učí Hanuli dojit krávy a daruje jí dva králíčky; její manžel Pavel je nejkrásnější muž vesnice

• kněz – i přes nebezpečí oddal Hanu a Jozu, nakonec byl zabit Ruským vojákem

• Slávek – Radoslav Chládek, dobrý kamarád a spolužák Elišky, pomohl ji s útěkem z Brna

Děj

Vypravěčem celého příběhu je Eliška, která pracuje v brněnské nemocnici. Je zamilovaná do svého nadřízeného Richarda, který působí v protinacistickém odboji, a stává se spojkou. Při doručování dopisu ale jednoho dne potká gestapáka. Díky sousedům se jí podaří schovat. Po návratu do nemocnice jí její kamarád Slávek sděluje, že Richard se svojí ženou emigroval. Ani pro Elišku už není bezpečné zůstat dále v Brně, a tak přijme jméno Hana Nováková a se svým pacientem Jozou Jandou odjíždí do horské vesnice Želary.

Eliška se ho z počátku bojí, zatímco on se do ní zřejmě zamiloval. Joza na měsíc nechal Hanu v Šádově Huti, kde pracovala v hostinci, zatímco Joza vybral a opravil dům. Ve městě mají Želarští špatnou pověst a Hana se Jozy stále bojí.

Po přestěhování do Želar se Hanule ocitá v absurdním světě, mezi neurvalými, prostými lidmi po boku Jozy, ke kterému cítí odpor, i přesto si ho nakonec vezme. Postupem času si však Hanule začne nacházet přátele (Lucka, Žeňa, Jurigovi…), okolnosti ji k tomu donutily, protože Hanule neuměla žít na vesnici, kde si všichni musí obstarat sami, co potřebují. Poznává charaktery a osudy lidí, kteří jsou ji nablízku a také začíná poznávat, jaký opravdu Joza je, zjišťuje, že se do něj zamilovala, že v něm našla nejlepšího přítele, na kterého se může spolehnout. On se k ní chová vždy mile. Například, když rozbije petrolejku, která je jediným zdrojem světla u nich v domácnosti, neseřve ji, ale namísto toho ji uklidňuje a slibuje ji, že hned další den koupí novou.