Jozova Hanule

Nacisté využívali Čechy jako levnou a zároveň i kvalifikovanou pracovní sílu. Byli proto ochotni k určitým ústupkům: například vůči českým dělníkům užívali zastrašování v kombinaci s uplácením v podobě slušných platů a přídělů nedostatkového zboží (tuky, cukr aj.). Okupanti tolerovali lehčí nepolitické formy zábavy, klasickým příkladem je literatura a film. Právě v období protektorátu byla natočena řada dodnes populárních a reprízovaných filmů s hereckými hvězdami, jakými byli Adina Mandlová, Lída Baarová, Vlasta Burian či Jaroslav Marvan. Mimořádně populární byly sentimentálně laděné nacionálně orientované filmy přibližující život významných osobností české historie (František Kmoch) nebo zfilmované oblíbené romány (Babička, Jan Cimbura).

Ke každodennosti protektorátu patřil přídělový systém, dvojjazyčné nápisy, přejmenovávání ulic či třeba konfiskace zvonů k válečným účelům. Postupná germanizace doprovázená rasovým výzkumem byla předzvěstí tzv. konečného řešení české otázky, v jehož rámci mělo dojít k poněmčení, vysídlení či likvidaci obyvatelstva na základě rasy a politického smýšlení. K tomu však nedošlo především díky hospodářské situaci, která vyžadovala pracovní nasazení českého obyvatelstva.

Protektorát de facto zanikl s koncem 2. světové války, v květnu 1945.

Literatura reflektující 2. světovou válku

Mezi světové autory, kteří reflektují druhou světovou válku patří:

• Erich Maria Remarque – Jiskra života; Čas žít, čas umírat

• Michail Šolochov – Osud člověka

• Anna Seghesová – Sedmý kříž

• Heinrich Böll – Kdes byl Adame?

• Robert Merle – Smrt je mým řemeslem

• Patrik Ryan – Jak jsem vyhrál válku

• William Styron – Sophiina volba

• Joseph Heller – Hlava XXII

• James Clavell – Král Krysa

• Pierre Boull – Most přes řeku Kwai

• Kurt Vonnegut – Jatka č. 5

• Anna Franková – Deník Anny Frankové

• Mičihiko Hačija – Deník z Hirošimy

Reflexe v české literatuře se dělí do několika vln. První vlna byla psána hned po válce. Podávala o ní očité a bezprostřední svědectví. K prozaickým dílům se řadí:

• Julius Fučík: Reportáž psaná na oprátce – sesbíráno z motáků, autobiografické zážitky účastníka komunistického odboje

• Jan Drda: Němá barikáda – 11 povídek, zachycují okupaci, Heydrichiádu, květnové povstání (hrdinové x kolaboranti)

2. vlna se objevila v 50. letech a trvá de facto až do dneška. Objevuje se zde psychologická analýza a zkoumá se dopad na lidské osudy. Představiteli jsou:

• Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tma – shakespearovsky zakázaná láska studenta Pavla a Židovky Ester poznamenaná válkou

• Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou – inspirováno skutečnou událostí, zajetí Židů na Sicílii, nacisté je využijí a pošlou do plynu, Kateřina Horovitzová sebere odvahu, vytrhne dozorci zbraň a zastřelí ho, i když marně

• Bohumil Hrabal: Ostře sledované vlaky – mladý železničář Miloš Hrma se hrdinsky rozhodne zničit vlak dodávající Němcům zbraně; Obsluhoval jsem anglického krále

• Josef Škvorecký: Zbabělci – dospívání a lásky Dannyho Smiřického, děj situován do posledních několika dní okupace

• Ota Pavel: Smrt krásných srnců

• Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol; Pan Theodor Mundstock

• Ludvík Aškenázy: Vajíčko