Karel Čapek_Jasnovidec

Tenké rty prince Karadagha se třásly a křivily, jako by tiskl v prstech rozžhavené železo; a na čele mu vyrazil pot. „Nemohu to vydržet,“ sykl sevřeně, vytáhl prsty z obálky, otřel si je kapesníkem a jezdil jimi chvíli po sukně stolku, jako když se brousí nůž; načež opět vzrušeně usrkl vody a vzal opatrně obálku do prstů.

„Člověk, který to psal,“ začal suše, „člověk, který to psal… Je tu veliká

síla, ale taková – (tu zřejmě hledal slovo) síla, která číhá. To číhání je

strašné,“ vykřikl a pustil obálku na stůl. „Toho člověka bych nechtěl mít

svým nepřítelem!“

„Proč?“ nezdržel se pan státní. „Dopustil se něčeho?“

„Neptejte se mne,“ řekl jasnovidec. „Každá otázka dává pokyn. Já jenom

vím, že by se mohl dopustit čehokoliv – velkých i strašných činů.

Je tady úžasná vůle… po úspěchu… po penězích… Ten člověk by se nezastavil

nad životem bližního. Ne, to není obyčejný zločinec; tygr také

není zločinec; tygr je veliký pán. Ten člověk by nebyl schopen žádné

špinavosti, ale myslí si, že vládne nad životem lidí. Když je na svém

lovu, vidí v lidech jenom kořist. Pak je zabije.“

„Mimo dobro a zlo,“ zabručel pan státní s patrným souhlasem.
„To jsou jen slova,“ řekl princ Karadagh. „Nikdo není mimo dobro a zlo. Ten člověk má své přesné mravní pojmy; není nikomu nic dlužen, nekrade, nelže; zabije-li, je to, jako by dal na šachovnici šach mat. Je to jeho hra, ale hraje ji správně.“ Jasnovidec svraštil usilovně čelo. „Nevím, co to je. Vidím velký rybník a na něm motorový člun.“

„A co dál?“ vyhrkl státní návladní, stěží dýchaje.

„Dál nic není vidět; je to docela mlhavé. Je to tak divně mlhavé proti

té ukrutné a bezohledné vůli dostat svou kořist. Ale není v tom žádná

vášeň, jenom rozum. Naprostá rozumová úvaha v každé podrobnosti.

Jako když se řeší nějaká úloha nebo technický problém. Ne, ten člověk

si nikdy nic nevyčítá. Je tak sebejistý, tak bezpečný sám před sebou;

nemusí se bát svého svědomí. Mám dojem člověka, který se na všecko

dívá svrchu; je krajně nadutý a samolibý; těší ho, že se ho lidé bojí.“

Jasnovidec usrkl vody. „Ale i on je komediant. V jádře prospěchář, který

si dává jistou pózu. Rád by ohromil svět svými činy – Dost. Jsem unaven.

Nemám ho rád.“

* * *

3. Pracujte s třetí částí textu?

a) Jak se pan Klapka staví k princově charakteristice?

je nadšený

b) Jaké je rozuzlení textu?

pan státní zjistil, že v té obálce byl jeho rukopis; běží domů naštvaný ale po cestě si uvědomí, že popis od jasnovidce se může hodit na každého druhého

„Poslyšte, Janowitz,“ vykládal pan státní vzrušeně, „to je opravdu úžasné,

ten váš jasnovidec. To, co řekl, je dokonalý portrét. Silný a bezohledný člověk, který vidí v lidech jenom kořist; dokonalý hráč své hry; mozek, který čistě rozumově připraví svůj čin a nikdy si nic nevyčítá; džentlmen a přitom komediant. Pane Janowitz, ten Karadagh ho vystihl na sto procent!“