Karel Jaromír Erben - Kytice

O autorovi:

• Narozen 1811 v Miletíně v řemeslnické rodině, zemřel 1870 v Praze

• Po gymnáziu studoval Právnickou fakultu v Praze, během studia si přivydělával výukou hudby, poté se seznámil s Palackým → získal místo archiváře v Praze

• 1848-49 zvolen do Národního výboru, spolutvůrcem Riegrova Slovníku naučného = naše 1. encyklopedie!, znal se s bratry Grimmy – odraz starých mýtů v ústní lidové slovesnosti

• Zakladatel moderní české balady – Kytice – dílo nadčasové – distancuje se od svého hrdiny, nesouhlasí s odporem jedince proti vyšší vůli, trest je po provinění samozřejmý, pokora a pokání cestou ke spáse → rozpor s Máchou – ten vinil za všechnu špatnost jedince společnost,

  • Kritikou přijato kladně, v 70. letech – divadlo Semafor – J. Suchý – dramatické zpracování, r. 2000 – filmová podoba (režisér Brabec)

• Další tvorba:

  • Pohádky jako alegorie dějů v přírodě (Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Dlouhý, široký a bystrozraký (vítr, voda, země))

Literární a obecně kulturní kontext:

• 30. léta 19. století - 3. etapa Českého Národního obrození →

  • Romantismus (hrdina totožný s autorem, uvnitř krásný, zvenku ošklivý → krása v ošklivosti, výjimečný člověk, jeho život končí tragicky, původ opředen záhadou,…)

    • K. H. Mácha – Máj

    • Puškin – Evžen Oněgin

  • Biedermeier (idyličnost, pohoda, rodinné prostředí, výchova k vlastenectví)

    • J. K. Tyl – Strakonický dudák, Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka

  • počátky realismu

    • A. Jirásek (Psohlavci)

    • K. H. Borovský (Tyrolské elegie)

    • G. Boccacio (Dekameron)

Závěr:

Kniha se mi četla poměrně dobře, přišla mi zajímavá a mystická, doporučila bych ji všem, co mají rádi umění a ezoteriku.