Karel Jaromír Erben - Kytice

• Zlatý kolovrat – Hlavním motivem je zde závist dcery a matky, jejíž nevlastní dceru si chce vzít za ženu král jejich země. Při cestě na zámek matka s dcerou Dorničku zabijí, některé části jejího těla si nechají a matka místo ní přivede na zámek svou vlastní dceru. Král nic nepozná, proto si ji vezme, až zlatý kolovrat, který si matka s dcerou odkoupí od jednoho tajemného muže za Dořiny oči, ruce a nohy králi prozradí pravdu. Jede svou milou hledat, a když ji najde v lese zase živou, je šťastný a zlá matka s dcerou jsou náležitě potrestány.

• Záhořovo lože – Děj pojednává o zlosynovi Záhořovi, který nechá mladého poutníka projít do pekla, kde poutníkův otec sepsal smlouvu s ďáblem a poskvrnil tak duše všech svých potomků, jen pod podmínkou, že pak Záhořovi poví, co v pekle viděl. Když se mladý poutník vrátí, řekne Záhořovi, že na něj v pekle čeká Záhořovo lože. Záhoře to vyděsí a chce svoji vinu napravit, musí 90 let klečet u kyje zabodnutého do skály a prosit za odpuštění, poté je mu odpuštěno a jde i s poutníkem do nebe.

Hl. myšlenka: Víra v Boha vede k vykoupení. Symbol poutníka, sugestivní obraz noční krajiny → rozpor s Máchou

1. ŠTĚDRÝ DEN a HOLOUBEK – téma lásky a smrti

• Štědrý den – Příběh vypráví o 2 sestrách, Marii a Haně, které toužily poznat svoji budoucnost, proto na Štědrý den večer prosekaly led na jezeře. Hana v něm uviděla svatbu, ale Marie smrt. Do roka se také jejich vidění vyplnilo – Hana se vdala a Marie zemřela. Hlavním motivem zde je osudovost, dále láska, smrt a lidové zvyklosti. Objevují se zde epiteta, metafory (sníh na šedé hlavě), perifráze (svatební šije košile), apostrofa (hoj, ty Štědrý večere) a personifikace (vítr laškuje)

• Holoubek – Téma: Mladé ženě zemře muž, kterého otráví, ona však brzy přestane truchlit a vezme si jiného. Na hrob jejího mrtvého muže však přilétá každý večer holoubek a vrká tak žalostně, že to ženě to připomene její vinu, spáchá tedy sebevraždu, utopí se v řece. Hlavními motivy jsou trest a vina, osudovost, výčitky svědomí a pobláznění. Z básnických prostředků se zde objevují přirovnání, metafory, personifikace (žel její zahynul, běží časy, běží), epiteta a epizeuxis (běží časy, běží)

Jazyk:

• Živé dialogy i popisy postav a prostředí – in medias res → skočit přímo do děje bez velkého úvodu a určení místa a času = prvek romantismu

• Úsporný jazyk, velmi krátké věty, často citoslovce místo sloves, dokonalá zvukomalba (=onomatopoie), přímá řeč → napětí

• Tropy:

  • přirovnání,

  • metafory (sníh na šedé hlavě, panenská lilie)

  • personifikace,

  • eufemismus (již na něm roste trávníček)

  • perifráze (=obměna – svatební šije košile)

  • synekdocha (= záměna části za celek – oko boží nade mnou)

  • hyperbola (stokrát jsem tě prosila)

  • ironie (u černého kříže, aby má matička zlatá měla ke mně blíže)