Král Lávra

Znaky romantismu

důraz na city a fantazii

protiklad snu a skutečnosti (člověk sní, ale společnost ho neuznává), jedince a společnosti (individualismus)

hlavní hrdina bývá výjimečný a autor se s ním ztotožňuje (splývá s hlavní postavou); je neschopný nebo nemá zájem se přizpůsobit společnosti

pocit osamění, odcizenosti, skepse

obdiv k minulosti, mystice, k přírodě, exotice, únik do vlastního nitra, odvrací se od reality

časté téma: nešťastná láska

hudebnost, zvukomalebnost jazyka, obraznost

vyjadřuje hrdinovu vnitřní zkušenost, touhu po bohatých vztazích, lásce, ale dochází k rozporu mezi vnitřním světem hrdiny a okolním světem, mezi snem a skutečností

výjimečný člověk (cikán, loupežník, mrzák, zločinec, kat, vyvrženec apod.)

vyhraněný individualista (hledá únik ze společnosti – udělá nějaký významný čin; boj proti společnosti)

často se stává i revolucionářem

touží po lásce, ale nenachází ji

buď dosáhne ideálu, nebo zemře – dává si vysoké ideály

záliba v minulosti, estetickým ideálem už není harmonická souměrnost, ale zvláštnost (obliba tajemna, „záhadna“)

evokace středověku (rytířství)

obdiv k lidové tvorbě

častý kontrast (krása X ošklivost, den X noc)

autobiografické rysy (světabol, skepse, spleen = smutný, rozmrzelý)

Realismus

z latinského realis = věcný, skutečný; realita = skutečnost

umělecký směr, který převládal v literatuře 2. poloviny 19. století (zastoupil romantismus)

vznikl především jako odpověď na tehdejší umění, jež popisovalo život zejména bohatých a spokojených lidí nebo fiktivních či historických osob

vliv rozvoje přírodních a technických věd, filozofie (zvláště pozitivismu⇒ Auguste Comte: „Skutečné je to, co lze dokázat smysly, tedy pozitivně.“)

prosazení exaktního myšlení (vědecké postupy založeny na matematických výpočtech a metodách)⇒ snaha o uplatnění stejných vědeckých postupů i v literatuře

literatura je chápána jako vědecká analýza společnosti

Znaky realismu

pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace); přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka

typizace (na jednotlivém je zobrazeno obecné); literární hrdina se proměňuje, vyvíjí (je dobově a společensky podmíněný); někdy je jeden ústřední hrdina nahrazen kolektivem

zobrazuje průměrného člověka⇒ realistický román je zrcadlem společnosti, kronikou jejích mravů

objektivní přístup ke skutečnosti⇒ autor neužívá autostylizace (autor není v díle účasten, stojí jakoby nad příběhem, svůj názor uplatňuje výběrem faktů, tématu, postav)

kritika nedostatků ve společnosti (odtud název kritický realismus – ten se jako takový objevuje až o něco později, někdy v 80. letech 19. století⇒ autoři jsou ještě mnohem více otevřenější, poukazují na sociální konflikty a snaží se je řešit)