Krysař

Krysař přišel k Agnes, šel a nastavil ruce, aby ho mohla obejmout. Roztoužení však tělem Agnes nezachvělo jako tolikrát předtím, její oči neplály očekáváním, zírala sklesle, bez naděje a víry. Krysař se ptal, co se jí stalo, ona jen řekla, ať jde za ní a krysař šel. Po cestě si vzpomněl na Kristiána a ptal se, jestli s tím němá něco společného, Agnes neodpověděla. Šli dál a najednou byl slyšet zoufalý a bezútěšný výkřik Agnes.

Po výkřiku nastalo mrazivé ticho. Krysař donesl Agnes na blízké lože, sklonil se nad jejím tělem a marně čekal na slovo, vysvětlení, zpověď. Nic však nepřicházelo. Posléze Agnes procitla, její ruka hledala tu jeho. Z jejího hrdla řinula se náhle slova, aby ji zabil, že Kristiána nemá ráda přece se stalo, znovu opakuje, aby ji zabil, že Kristiánovo dítě nechce. Krysař se skláněl nad Agnes bez hnutí a zachmuřen. Tělo Agnes bylo chladné a nehybné. Krysař vzpomínal na jeho setkání s Kristiánem, však přeci odešel, aby mu učinil místo, nebo ne? Rozhodl se, že musí opustit Hammeln. Agnes chvilku pozorovala krysařovu krásnou tvář a pak ho prosila, aby odešel. Ten však protestuje, že nemá cenu odcházet, když se chceme vrátit. Agnes ho nepřestávala prosit, aby odešel a krysař opravdu odešel. Jen stihl říct, že přijde zas.

Agnes prosí matku, aby ji vyprávěla pohádku o hoře Koppel a o sedmihradské zemi, kterou ji povídala, když byla Agnes malá. Pohádka vypravovala o sedmi hradech, které obklopují krásné údolí. V sedmi branách stojí sedm rytířů v plné zbroji, aby nedali do údolí proniknout hoři ani žalu. Lidé jsou tak dobří v této sedmihradské zemi. Stačí vystoupit na Koppel, v propasti, která se tam otevírá, je brána do Sedmihrad. Je třeba však jít tmou a nocí. Agnes matce řekla, že se jde projít. Kdyby přišel Kristián může počkat, kdyby přišel krysař má jít za ní, jde na horu Koppel. Matce ještě slibuje, že bude opatrná.

Někdo přichází k řece, jde smutný a tichý. Usedne na břehu a dlouho pozoruje vodu. Stín člověka se náhle zdvihne a tam, kde je řeka nejhlubší, se vrhne do konejšivých vln. Agnes spáchala sebevraždu.

Dlouhý Kristián se vracel z návštěvy u strýce. Strýc byl vážně nemocen a Kristián se těšil, že bude brzy dědit. Celá budoucnost je jeho: peníze a Agnes. Náhle do síně vstupuje matka Agnes, celý život vyprchal z jejích tváří. Celý den Agnes hledala a všech se ptala, jestli neviděli její dítě, přišla se tak zeptat i Kristiána. Ten o ní však nic nevěděl. Bolest byla nad síly matka, která vypukla v šílený smích.

Krysař, který také hledal Agnes, přišel za matkou. Ta však byla jako šílená a pořád se smála. Krysařovi řekla, že ho Agnes čeká na hoře Koppel. Krysaře mrazilo, vzpomínal na pohádku o sedmihradské zemi, kterou Agnes vypravovala. Rázem pochopil, že je konec. Nechal si Agnes vzít a Kristián ji vzal, nechal Agnes odejít a Agnes odešla. Bylo to vždy totéž. Náhle si vzpomněl na píšťalu, jak mohl zapomenout? Vzpomněl, co Agnes říkala, když se viděli poprvé (že by měl na píšťalu zapískat plně, vší silou). Tehdy se bál a dnes už se nebojí. Není nic jiného, co by mohlo ulevit jeho bolesti.