Krysař

Toho dne ležel Sepp Jorgen na palouku poblíž své chaty a spal. Na jeho palouk zabloudila dvě děvčata (Lora a Katchen) a spící rybář vzbudil jejich zvědavost. Dívali se na něho, oči děvčat hořely zvláštním ohněm, opakovala: „Kdyby to nebyl Jorgen…“. Cosi dívky nutilo do náruče silného a svalnatého hocha. Obě litovali, že je to Seep Jorgen. Jejich smích ho probudil, chvilku zmateně koukal a dívky utekly, aby nebyly vidět v blízkosti Jorgena.

U vrat řezbáře Wolframa se v noci choulilo cosi jako člověk, ale bylo to nějak zkroucené a nelidské, byl to Jorgen. Myslel na Loru a Katchen, promlouval o tom, jak se mu smály, ale to že neměly dělat. Mluví o tom, že je pravda, že pomalu chápe a že smích ženy je nejvíc dráždivý, povídá o svém drozdovi, kterého zaškrtil, zkoušel sílu svých rukou. Mluví o tom, že má pěsti, které by mohly zaškrtit krásné hrdlo, které mají ony. Krysař sáhl na rybářovo rameno a radil mu, aby vstal a nikdy nemiloval přespříliš, protože láska pro dva lidi je jen určitá míra lásky, ohraničená. Říká, že mu není pomoci a odchází. Jde směrem k domu Agnes, klepe na okno a otevírají se mu dveře.

V krčmě „U Žíznivého člověka“ seděli dva ctihodní a rozšafní sousedé (Frosch a Strumm). Kousek od konšelského stolu seděl krysař, seděl sám. Občané Hammeln si nebyli jisti, jak se k němu mají chovat. Zůstávalo příliš mnoho neobjasněného (nevěděli, kdo krysař je, jestli je ctihodné jeho přátelství, jakou moc má nad něčím tak šeredným, jako jsou krysy a zda nějaký kněz požehnal jeho píšťale. Krysař si svého okolí nevšímal. Najednou vstal a šel ke konšelskému stolu – na začátku si na radnici domluvil výplatu 100 rýnských, které mu teď, když už byly krysy pryč, nechtěli dát za jeho nevelkou námahu. Představil se a řekl, že svou práci odvedl, ale své rýnské pořád nedostal. Strumm mu vysvětlil, že se nejdřív musí prokázat, že on je skutečně ten, se kterým smlouvu uzavřeli, ale že smlouva stejně není platná, protože se při ní neřeklo „K tomu mi dopomáhej Bůh“. Vysvětlovali krysaři, že by měl snížit své nároky, protože se moc nenapracoval. Krysař se rozkřikl, že je krysařem a že oni to poznají, varuje je, aby se měli na pozoru.

Krysař neklidně přecházel síní, byl ve svém hněvu krásný. Agnes na něho hleděla a pohled na něj ji opojoval, neodvažovala se slov ani pohybu, podléhala krysařově moci. Bála se a milovala svou bázeň. Milovala krysaře. Milovala také Kristiána? Den předtím ano a den poté snad také, ale v tuto chvíli tam nebyl a nebyl ani v jejím srdci. Krysaře obejmula a on mluvil s pohledem do jejích očí, že by mohl Hammeln zahubit a všechny zničit, on to však kvůli ní neudělá.

Froschovi se zdál zvláštní sen: měl udělat tisíc postelí, královská objednávka, přesně ve chvíli, kdy je dokončil, objevil se tam krysař, Froschovi připadal jako ďábel a řekl, že to není tisíc postelí, ale tisíc rakví. Rázem se postele změnily na rakve. Frosch tu noc už neusnul. To samé se zdálo i Strummovi. Tisíc šatů, které se rázem proměnily v tisíc rubášů. Také už neusnul.