Kytice

Panna odpoví, že křížek po matičce. Milý ho zahodí se slovy, že má hrany ostře špičaté, že ji bodá a jeho též. Po odhození byli o třicet mil vpřed.

Milý panně oznámí, že jsou na místě :

„Hoj, má panenko, tu jsme již!

Nic, má panenko, nevidíš?“

„Ach, proboha! Ten kostel snad?“

„ To není kostel, to můj hrad!“

„Ten hřbitov – a těch křížů řad?“

„To nejsou kříže, to můj sad!“

Milý ji vyzve, ať přeskočí zeď, panna už s ním dál jít nechce a bojí se ho. Milý ji uklidňuje a naléhá na ni dál. Panna ho chce napálit, tak mu říká, že celou dobu byl před ní, ať jde první. On tomu uvěří a skáče přes zeď. Panna zůstane stát na místě - v komoře, kde leží umrlec. Milý klepe na dveře a vyzývá umrlče, aby mu otevřel, on vstane, ale jakmile se začne panna modlit opět lehne. Akce se opakuje. Pak ale milý za dveřmi řekne, ať mu podá „tu živou“. Panna se ze všech sil modlí a prosí o pomoc, když v tom zakokrhá kohout a mrtvý, který se postavil se na zem povalil. Lidé, kteří přišli na mši, viděli na každičké mohyle útržek z nové košile.

Polednice

Matka vaří oběd a její dítě ji zlobí. Dává mu hračky, ale pořád nahlas křičí. Tak v afektu matka řekne:

„Pojď si proň, ty Polednice,

pojď, vem si ho zlostníka!“

Do místnosti opravdu vchází Polednice a natahuje ruce pro dítě, avšak matka se začne modlit a litovat, že ji volala a dítě k sobě tiskne. V tom zvon udeří poledne – Polednice zmizí, dveře se otevřou, v nich otec. Matku, která leží na zemi ještě vzkřísí, dítě ale už ne – umře, tím jak ho matka k sobě silně tiskla.

Zlatý kolovrat

Okolo lesa na koni jede pán a zastaví před chalupou, protože má žízeň. Když spatří dívku, která mu donáší vodu a přede u kolovratu, zamiluje se do ní a chce jí za nevěstu, ptá se jí zdali si ho vezme. Ona mu řekne, že moc by ráda, jenže má nevlastní matku a neví, jestli to dovolí. Pán jede za matkou a poprosí ji o ruku nevlastní dcery, ta se mu stačí podstrčit její vlastní dceru, on však nechce a poručí, ať je další den její nevlastní dcera na zámku. Matka s dcerou se před nevlastní dcerou – Dorou přetvařují, že jedou na její svatbu avšak spřádají plán:

„Stroj se, sestřičko moje, stroj,

v královském hradě bude hoj:

vysoko jsi se podívala,

nízko mne, hleďte, zanechala -

nu, jen zdráva buď!“

Dora se jich ptá nač s sebou berou nůž a sekeru oni ji odpoví, že na zvěř a na hada. Ale když jely na zámek, přes les, tak za keřem Doře usekly nohy a ruce a nožem ji vypíchly oči. Nevlastní sestra se vydávala za Doru a král se za ní oženil. Za nedlouho musel odjet do bitvy a řekl své paní ať přede kolovrátek. Zatímco v lese panna ležela spatřil ji tam stařeček, který poslal pachole, ať prodává zlatý kolovrat na královském hradě. Královna, když ho z okna viděla poslala matku, ať se jde zeptat, co za to pachole chce. Matka se to dozvěděla a královna ji řekla: