Kytice

„Za nohy? Ajaj, divná věc!

Ale já chci jej míti přec:

jděte, mamičko, do komory,

jsou tam ty nohy naší Dory,

dejte mu je zaň:“

Pachole s nohama utíkalo do lesa, kde s živou vodou je spojili s tělem. Znovu stařeček poslal pachole na královský hrad, tentokrát se zlatou přeslicí, žádal za ně ruce. Královna mu dala ty Dořiny. Znovu živou vodou je spojili s tělem. Stařeček po třetí poslal pachole na hrad se zlatým kuželem, ať za ně žádá oči. Královna mu opět vyhoví. Stařeček pannu oživí.

Král se vrací z bitvy a vyzve královnu, ať před ním přede. Začne příst a kolovrátek začne znít:

„Vrrr – zlou to předeš nit!

Přišla jsi krále ošidit:

nevlastní sestru jsi zabila,

údův a očí ji zbavila

vrrr – zlá to nit!“

Král se podiví, ale vyzve ji, ať ještě přede. Ještě zapřede dvakrát a dozví se celou pravdu. Na dvůr přichází pravá Dora, za kterou se nechá oženit. Nevlastní sestře a matce udělají úplně to stejné, co ony udělali Doře.

Štědrý den

Den před Štědrým dnem přijde Hančin přítel a požádá dívku o ruku, ta souhlasí. Na Štědrý den sedí panny, mezi nimiž je i Hana a Marie, v komůrce a předou.

„Toč se a vrč, můj kolovrátku!

Však jest adventu již nakrátku

a přede dveřmi Štědrý den!“

Existuje tradice, že kdo se podívá o půlnoci po Štědrém dnu do jezírka, kde se sklání vrba, uvidí svou budoucnost. Jdou dvě panny k jezírku. Hana poklekne a vidí svého chlapce Václava a svatbu. Tu poklekne druhá panna, Marie, a vidí kostel a rakev. Vše se dle věštby vyplní - Hanka si bere v létě Václava a na podzim umírá Marie. Přijde zima, děvčata opět sedí, předou, a vzpomínají na Hanku a Marii.

Holoubek

Vdova oplakává svého zemřelého manžela, když jede okolo pán, který ji utěšuje a pak ji nabídne sňatek. Vdovu rozveselí a uklidňuje ji, že nebožtík v klidu odpočívá:

„Směj se, směj, nevěsto!

Pěkně ti to sluší,

nebožtík pod zemí,

ten má hluché uši!“ …

…

„Líbej se je, líbej,

ty žádané líce,

komus namíchala,

neobživne více!“ - zde se dozvídáme, že vdova svého manžela otrávila.

Tři roky žije v novém manželství, jenže nedokáže utišit svědomí, které je i v podobě holoubka, který sedává na dubu a vrká o vraždě. Vdova nakonec spáchá sebevraždu skokem do řeky. Pohřbili ji na břehu a místo náhrobku – kámen. Nemohla být pohřbena na hřbitově, protože křesťanství zakazuje sebevraždu.

Záhořovo lože

Poutník se vydá do světa. Přijde do lesa, kde potká lesního muže s kyjem, který zabíjí pocestné, ale jeho nechá jít, protože mu říká, že jde do pekel pro vlatní úpis, který podepsal jeho otec ďáblovi. Slíbí mu, že mu pak řekne, co v pekle viděl. Po roce se vrací poutník a povídá lesnímu muži, co se v pekle dělo. Ďábel nechtěl dát úpis. Tak ho prvně vykoupali v pekelné koupeli, poté ho donutili obejmout pekelnou děvu a naposled zakřičel Satan své poslední slovo: