legatova-jozova_hanule

Nějakou dobu musela Eliška být u Jozovy známé Irči v Šádově Huti. Od ní se také dozvěděla, jakou pověst má Joza. Říkalo se mu lamželezo a vesnický blb. Navštěvoval ji vždycky v pondělí. Chodili spolu na procházky po přírodě a vyprávěl jí o tom, jak jdou práce na domku. Teprve když Joza dům opravil, se mohla Eliška přestěhovat

Byl to prostý domek s hliněnou podlahou. V okolí domu bydlela kořenářka Lucka, Žeňa a Jurigovi. Seznámila se s Žeňou, která se stále usmívala. Eliška ji první neměla ráda, protože měla za úkol ji přichystat na svatbu a to se Elišce nelíbilo. Dala jí taky radu, aby si schovávala vlasy, než jí dorostou. Svatba se konala v kostele. Joza jí začal říkat Hanule.

Hanule neuměla vařit. Joza a jeho kamarádi dělali nové podlahy a Žeňa s dcerou Jiřinkou musely pro ně uvařit. Tehdy si uvědomila, že nemůže celé dny nic nedělat. Poprosila Žeňu, aby ji naučila domácím pracím. Postupně se naučila vařit, šít, háčkovat, plést, drhat, vázat košťata, pracovat s hrnčířským kruhem, pečovat o zahradu. Také se naučila vstávat stejně brzo ráno jako její muž a nachystat mu snídani. Cítila se lépe. Pavel a Juliška Jurigovi měli osm dětí. Seznámila se rovněž s Vratislavem Lipkou, divným mužem, který si rozuměl se psy.

Jednou rozbila petrolejovou lampu a bála se, že se na ni Joza rozzlobí, protože petrolejová lampa byla v té době vzácná. Ale Joza se na ni vůbec nezlobil, řekl, že koupí novou a Hanule se rozplakala, protože z dětství měla špatné zážitky.

Vydala se sbírat ostružiny do lesa. Spustil se silný déšť a zabloudila. Bloudila lesem až narazila na krmelec a tam usnula. Myslela si, že umře, ale Joza s Lipkou a jeho psem vlčákem ji našli. Onemocněla, dostala horečku a žlučníkovou koliku. Stará bába kořenářka Lucka Vojničková jí dávala různé bylinky a nápoje, které jí nechutnaly. Poznávala povahu Lucky, jež se často ráda napila slivovice, byla vzteklá a smála se protivným smíchem. Bylo jí kolem sedmdesáti let, ale chodila jako mladá a pila jako chlap. Nakonec Hanule musela jet do města na operaci. V nemocnici za ní přišel kapitán. Byla vylekaná, že ji našli. Ale kapitán si myslel, že ji manžel mlátí, protože měla na těle modřiny, z její poslední výpravy na ostružiny.

Časem, který Hanule strávila po boku Jozy, poznávala, co je to láska. Její vztah k Jozovi se prohloubil. Po nějaké době začínala zjišťovat, že se nechce vrátit do města, ale chce v Želarech zůstat. Milovala Jozu čím dál víc. Sama se také změnila.

Díky Jozovu zranění na pile, Lucka poznala, že má Hanule zkušenosti s lékařstvím. Toho Lucka využila a brala ji s sebou k nemocným lidem a k porodům. Taky s Žeňou se spřátelila. Juliška jí zase vyprávěla o svých spolužačkách a lidech z Želar. Například o Lucce se dozvěděla, že pocházela ze dvanácti sourozenců. Všichni odešli do světa a nejmaldší Lucka zůstala.