Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Literární interpretace č. 1 - Král Oidipus

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (27,68 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Šimon Žáček, 1. B LITERÁRNÍ INTERPRETACE č. 1 Název díla: Král Oidipús Autor: Sofoklés Přeložil do češtiny: Ferdinand Stiebitz Základní informace o autorovi: Sofoklés (r. 497/6 př. n. l. - 406/5 př. n. l. ) byl jeden z nejvýznamnějších antických tvůrců tragédií všech dob. Jeho tvorba je zařazována do attického období neboli do „zlatého věku“ starořecké literatury. Kromě dramatika zvládl být ještě krátce pokladníkem Athénského námořního spolku, knězem a rovněž stratégem ve válce proti Samu. Zřejmě proto se literární historici domnívají, že začal psát tragédie. Přesto byl Sofoklés považován za vlídného muže z poměrně vznešené rodiny s patřičným vzděláním. Ve většině svých děl se autor věnuje nevyhnutelnosti osudu a nezapomíná při tom na podstatnou roli nadpozemských stanov a bytostí. Rovněž se více zaměřoval na psychologii a proměnu hlavních postav během děje. Jeho největším přínosem dramatu je zavedení třetího herce, s tím související omezení role sboru a také zrušení děje odehrávajícího se ve trilogiích. Proto jsou jeho díla kratší a zároveň dynamičtější než doposud. Jako první také použil ve svých hrách malované dekorace. Během života napsal přes 123 tragédií, přičemž se dochovalo jen 7 a fragment u jedné, mezi nejznámější patří kromě Oidipa Antigoné, Élektrá či Tráchíňanky. Byl nejoceňovanějším dramatikem své doby, předčil i své současníky, rovněž autory tragédií, Aischyla a Euripida. 1.Literární druh díla: drama Literární žánr díla: tragédie Námět díla: Mýty o nešťastném narození a životě Oidipa, který se nechtěně vyhnul osudu a pořádně za to zaplatil. 2.TEMATICKÁ VRSTVA Děj – fabule: Thébskému králi Láiovi byla po narození syna vyjevena věštba, že jeho potomek jej zabije a jeho manželku si vezme za ženu a bude s ní plodit děti. Král se zalekl a společně s manželkou Iokasté se rozhodli jej nechat zmrzačeného odnést do hor a tam nechat zahynout. Nelehkým úkolem pověřený otrok se nad dítětem slitoval a předal je jednomu korintskému pastýři. Ten je odnesl zdejšímu králi a začalo být vychováváno v paláci nevědomky o svých pravých rodičích. Dalo se mu jméno po jeho zmrzačení, Oidipús. Jenomže se poté, když dospěl, dozvěděl o oné věštbě a myslel si, že je adresována na jeho pěstouny. A tak se vydává do světa a naráží na vůz, ve kterém projíždí král Láios. V záchvatu vzteku způsobeném nevrlostí krále i jeho poddaných, Láia a ostatní až na jednoho otroka zavraždil. Přichází do Théb, kde moc převzala nestvůra Sfinx, která pokládala hádanku každému pocestnému. Oidipús hádanku uhodl, Sfinx svrhl a stal se vládcem, milovaným hrdinou i novým manželem Iokasté. Tento euforický stav netrvá dlouho, když Théby postihne mor. Měšťané i sbor starců o této situaci Oidipa informují a netrpělivě čekají na věštbu a odůvodnění bohů. S ní přijíždí Iokastin bratr, Kreón. Jedná se o to, že mor bude vypuzen z města jedině tehdy, když vrah krále Láia bude vyvržen z města či zavražděn. Oidipús začíná pobízet lid, aby mu vydal Láiova vraha. Ovšem vtom přijíždí věštec Teiresiás, aby naznačil Oidipovi, kdo je opravdu vrahem. Oidipús ovšem slepě obviňuje jak věštce, tak později i Kréonta ze spiknutí proti němu. Ovšem později přišel do města korintský pastýř, aby Oidipovi předal královský trůn po mrtvém korintském králi. Společně s ním začíná atmosféra houstnout, neboť se jedná o toho stejného pastýře, který přijímal zmrzačeného Oidipa na hoře. A tak začíná Oidipus o sobě pochybovat a přivolá si bývalého Láiova věrného otroka. Ukáže se, že byl nejenom jediným přeživším po Oidipově útoku na Láia, ba že to byl on, kdo Oidipa odnesl do hor. Nuže, Oidipus zví celou pravdu o svém původu, rodičích i činech. Poté, jak nalezne vystrašenou Iokasté mrtvu, probodává si oči a vstupuje před lid jako nejubožejší tvor ze všech. Naposledy se dotýká svých dcer-sester a předává Kreontovi korunu. Odchází do paláce a čeká na boží verdikt. Děj – syžet: Základní motiv nevyhnutelnosti osudu stále a stále graduje. Ač je slovně neustále opakován a ona věštba v prologu předem vyzrazena, právě ono vyvrcholení a reakce postav na její zjištění je zřejmě důvod, proč tahle klasická tragédie má takový spád i při mnoha náznacích retardace. O tu se zasloužil sbor thébských starců, kteří jaksi lyricky shrnují a popisují ve vyhraněných pasážích probíhající děj. Do děje vlastně nezasahují, až na menší úlohu jejich náčelníka, přesto jejich komentáře zobrazují neméně důležité myšlenky. Děj se posunuje na základě dialogů mezi Oidipem a dalšími aktéry (popř. na základě monologů jakožto prohlášením před lidem), každá pasáž je většinou zakončena vyostřenou ryze konfliktní situací, aby nás autor předem natěšil na pokračování. Aby ovšem dílo sloužilo k interpretaci před publikem, děj byl správně zkrácen a zestručněn na dobu od prohlášení o morové epidemii ve městě přes pátrání po vrahovi Láia až po Oidipovo prozření. To, co se stalo předtím je na začátku hry řečeno v rámci prologu „vypravěčem“ (např. Láios či korintský král v samotném díle nevystupují). Vypravěč: Vypravuje se v er-formě – ovšem to nelze u dramatu s přesností říci, jelikož se vypravuje jenom na začátku a pak ve scénických poznámkách, které ovšem provádějí aktéři sami. Dá se říci, že jinak hraje hlavní roli přímá řeč postav. Autor stojí v pozadí, ale rozhodně je vidět, jaký vztah k té které postavě má. Oidipús, do něhož byl vložen hřích již při zplození, ponižuje postupně více a více a nakonec jej absolutně ztrhá, přitom to nebyl on, kdo zavinil sled událostí. Hřích jeho matky a otce nejsou tak zdůrazněny, ač k nim jistě také autor chová zášť a nechuť. Lid i sbor je zobrazován neutrálně a chudší jedinci (korintský pastýř a Láiův otrok) získávají tradiční kladné rysy. Ovšem Teiresia a náčelníka sboru ukazuje jako moudré muže, kteří mají právo rozhodovat ve jménu nadpozemských řádů. Největší sympatie získal Kréon, jakož počestný muž „v zákulisí“. Prostředí: Děj se odehrává v Thébách ve starověkém Řecku před palácem Oidipa. Toto období je plné vznešených lidí a při jejich pochybení se ostuda mnohokrát

Témata, do kterých materiál patří