Literární interpretace č. 1 - Král Oidipus

Děj – syžet: Základní motiv nevyhnutelnosti osudu stále a stále graduje. Ač je slovně neustále opakován a ona věštba v prologu předem vyzrazena, právě ono vyvrcholení a reakce postav na její zjištění je zřejmě důvod, proč tahle klasická tragédie má takový spád i při mnoha náznacích retardace. O tu se zasloužil sbor thébských starců, kteří jaksi lyricky shrnují a popisují ve vyhraněných pasážích probíhající děj. Do děje vlastně nezasahují, až na menší úlohu jejich náčelníka, přesto jejich komentáře zobrazují neméně důležité myšlenky. Děj se posunuje na základě dialogů mezi Oidipem a dalšími aktéry (popř. na základě monologů jakožto prohlášením před lidem), každá pasáž je většinou zakončena vyostřenou ryze konfliktní situací, aby nás autor předem natěšil na pokračování. Aby ovšem dílo sloužilo k interpretaci před publikem, děj byl správně zkrácen a zestručněn na dobu od prohlášení o morové epidemii ve městě přes pátrání po vrahovi Láia až po Oidipovo prozření. To, co se stalo předtím je na začátku hry řečeno v rámci prologu „vypravěčem“ (např. Láios či korintský král v samotném díle nevystupují).

Vypravěč: Vypravuje se v er-formě – ovšem to nelze u dramatu s přesností říci, jelikož se vypravuje jenom na začátku a pak ve scénických poznámkách, které ovšem provádějí aktéři sami. Dá se říci, že jinak hraje hlavní roli přímá řeč postav. Autor stojí v pozadí, ale rozhodně je vidět, jaký vztah k té které postavě má. Oidipús, do něhož byl vložen hřích již při zplození, ponižuje postupně více a více a nakonec jej absolutně ztrhá, přitom to nebyl on, kdo zavinil sled událostí. Hřích jeho matky a otce nejsou tak zdůrazněny, ač k nim jistě také autor chová zášť a nechuť. Lid i sbor je zobrazován neutrálně a chudší jedinci (korintský pastýř a Láiův otrok) získávají tradiční kladné rysy. Ovšem Teiresia a náčelníka sboru ukazuje jako moudré muže, kteří mají právo rozhodovat ve jménu nadpozemských řádů. Největší sympatie získal Kréon, jakož počestný muž „v zákulisí“.

Prostředí: Děj se odehrává v Thébách ve starověkém Řecku před palácem Oidipa. Toto období je plné vznešených lidí a při jejich pochybení se ostuda mnohokrát zvětší, když hříchy vyplavou na povrch.

Hlavní postavy:

OIDIPÚS – nynější král korintský. Jelikož byl hlavním zdrojem narušení věštby, právě na něm se osud nejvíce vyřádil a tato postava si sáhla na úplné dno, ač před pár momenty byla na vrcholu. I přes svoji zaslepenost a racionalitu je to nejubožejší osoba, u které má čtenář pocit, že jí bylo neprávem ublíženo. Oidipús ale na rozdíl od rodičů vykazuje jasné známky lidskosti, a proto snese za své hříchy jakékoliv utrpení, které mu v závěru přinese naději.