Literární interpretace č. 1 - Král Oidipus

KREÓN – strýc a posléze zeť Oidipa. Větším hříchem takřka nepolíbený člověk, který je moudrý, spravedlivý, mírný, ale přesto se nebojí obhájit svoji nevinnu. Na konci příběhu hraje snad i podstatnější roli než samotný Oidipús.
IOKASTÉ – matka a posléze manželka Oidipa. Krutá mocichtivá, veskrze slabá žena, která je spolu s Oidipem též zaslepená vůči veškerým svým hříchům a naplnění věštby. Avšak jelikož zasela semeno oné zkázy, následující skolení ji dohnalo až k oběšení.

Vedlejší postavy:

NÁČELNÍK SBORU – moudrý nejvyšší rádce Oidipa, který jednak komentuje dění a obrací se na bohy, jednak zasahuje do děje jako přítel Oidipa a mluvčí lidu

TEIRESIÁS – moudrý delfský věštec, sebevědomý a vůči duševně slepým nevrlý stařík, ovládá veškeré věštecké techniky, svou prozřetelností naznačí Oidipovy jeho hříchy

KORIŇTAN – starý pastýř a sluha Polyba, prostý samotářský člověk, přišel sdělit úmrtí korintského krále, avšak po dotazech Oidipovy naznačil jeho původ i zrod

PASTÝŘ – oddaný dřívější otrok Láia, obyčejný chudý člověk s kladnými vlastnostmi, osudový muž, jehož svědectví toho, co viděl je osudové pro vyústění věštby

KNĚZ DIŮV – kněz thébského chrámu pro Dia, je hlavním mluvčím prosebníků o pomoc při morové epidemii

POSEL – přední sluha Oidipa, sděluje bolestně lidu vyústění věštby

SBOR STARCŮ THÉBSKÝCH – moudří rádci krále, komentují děj a modlí se

Oidipovy dcery, prosebné poselstvo, družiny, služebnictvo, lid

Nevystupující postavy:

LÁIOS – dřívější král thébský, otec Oidipa, krutý a bezcitný panovník, který se chtěl vyhnout osudu, avšak nakonec jej nepřevezl, zabit Oidipem dle věštby

POLYBOS – král korintský, zřejmě hodný a štědrý panovník, který si vzal pod plášť Oidipa, i když byl zmrzačen, zemřel v průběhu děje přirozenou cestou

SFINX – nestvůra, odporný a vychytralý ztělesněný ďábel milující hádanky

MEROPA – manželka Polyba

Oidipovy synové

3. KOMPOZIČNÍ VRSTVA

Autor zvolil chronologický kompoziční postup, kdy z nějakého opodstatněného důvodu postupně vyplývají veškeré důsledky. Ovšem ještě v rámci příběhu postavy retrospektivně postupně odhalují minulost opředenou dvěma větami, respektive dvěma věšteckými výroky.

Kompoziční části díla:

• Expozice: prolog o věštbě a následujícímu pokusu krále Láia a královny Iokasté se z ní vymanit; je líčen Oidipův osud do té doby, než se dostal do Théb a vysvobodil obyvatele ze spárů Sfingy, posléze se zde stal králem

• Kolize: kněz a poselstvo zpravuje Oidipa o morové epidemii v Thébách; Kreón přináší Foibovu věštbu a Oidipús na základě ní podává hlášení lidu

• Krize: spor Oidipa s Teiresiem a následné usvědčení Kreonta; po propuštění obou se Oidipús zamýšlí se nad věštbou i nad jejím výkladem

• Peripetie: Oidipús začíná zjišťovat svůj původ, po vyslechnutí očitých svědků má jasno

• Katastrofa: prozření Oidipa a jeho následky (oběšení Iokasté, Oidipovo oslepnutí a vyloučení ze společnosti); konečné prohlášení Oidipa a jeho setkání s dcerami a smír s Kreontem