Literární interpretace - Jáma a kyvadlo a jiné povídky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Černý kocour
Expozice: seznámení s vypravěčovou změnou chování
Kolize: propíchnutí oka kocoura, jeho oběšení
Krize: vyhoření vypravěčova bytu, pořízení nového kocoura
Peripetie: nový kocour jako přízrak, vypravěč se opět uchyluje k alkoholu
Katastrofa: zabití své ženy, zazdění; posléze vypravěčovo odhalení
Maska červené smrti
Expozice: říše nakažena morem
Kolize: uchýlení prince a přátel do odlehlého kláštera
Krize: opakující se; vždy, když ebenové hodiny odbijí půlnoc, celý dvůr ztichne
Peripetie: příchod masky Červené smrti
Katastrofa: princův marný pokus o propíchnutí nositele masky; všichni v klášteře umírají na mor
Eleonora
Expozice: seznámení s „Údolím pestré trávy“ a půvaby Eleonory
Kolize: vypravěčovo zamilování se do Eleonory
Krize: blížící se smrt dívky; vypravěč slibuje svoji věrnost; dívčino úmrtí
Peripetie: podlehnutí městskému způsobu života, zamilování se do Ermengardy
Katastrofa: Eleonořino odpuštění vypravěčovi
Vraždy v ulici Morgue
Expozice: seznámení s M. C. Augustem Dupinem
Kolize: seznámení se s případem vraždy paní a slečny L’Espanaye
Krize: pátrání na vlastní pěst; návštěva místa činu v ulici Morgue; možné odhalení vraha
Peripetie: pro potvrzení správné stopy výslech majitele orangutana
Katastrofa: rozklíčování záhady vraždy, rozhovor s policejním prefektem
4. JAZYKOVÁ VRSTVA
Kvůli nastolení opravdového strachu se Poe snaží o autenticitu, tudíž používá spisovnou jazykovou vrstvu často přecházející v (hlavně u vnitřních monologů) hanlivá citově zabarvená slova. Rovněž tu pracuje s interpunkčními znaménky, zřejmá je přemíra vykřičníků. Promluvy postav jsou taktéž povětšinou spisovné, s výjimkou černošského otroka Jupitera ve Zlatém broukovi, který angličtinu příliš neovládá, a tak daná slova různě komolí a smíchává s afrikánštinou. Povídky jsou psány přehledně a srozumitelně, nenacházejí se zde takřka žádné historismy a archaismy; leda v baladicky laděné Eleonoře, která je i nejbohatší na jazykové prostředky, jelikož tu autor smísil epiku se svými lyrickými dovednostmi. Z jazykových prostředků se nejčastěji objevují přirovnání (např. „…zdálo se, jako by nás navěky spoutával v kouzelném žaláři velkoleposti.“), personifikace (např. „Hustým nízkým porostem, dýchajícím vanilkou…“), metafory (např. „stříbrný had jejich vln“), polysyndetony (např. „A znovu se rozvášnila hudba a znovu ožily sny a ploužily se…“), gradace (např. „…výslechu, soudce, tmavé závěsy, rozsudek, slabost a mdloba.“), ironické poznámky (např. „Mám ho rád zejména pro jeho mistrovství v řečnictví, pro které ho pokládají za duchaplného.“) a především dysfemismy (např. „Ty darebáku! Ty ohavný, černý lotře…“; „…v jakémsi hnusném brlohu...“) .