Mňačko - Smrt si říká Engelchen

Nastal jeden den klidu, Němci udeřili na nepřipravené partyzány, zaskočili je a ač tři zabili, včasný ústup zabránil neštěstí a vyvázli. Jagdkommando ale zůstalo blízko, chtělo je obklíčit, došlo k boji a partyzánů již zbylo dvacet.

Voloďa neustále opakoval „Ještě ne, Engelchena! Ještě ne!“ a ostatní ze všech sil šli a bojovali, aby alespoň z části pomstili Ploštinu.

Postupovali k Bečvě, Němci most hlídali, Martin s Willi se vydávali za 2 ztracené vojáky, hlídku zneškodnili a ostatní přešli. Martin a Dimitrij zůstali s dělem na mostě a čekali. Skupina přečkala noc. Ráno se vrátili do skal, kde předtím přepadli jagdkommando, vzali ukryté kulomety a znovu vyčkávali. Martin i Dimitrij přežili, vrátili se k nim a dodali sil a pozitivnějších myšlenek. Přichystali se k boji bez možnosti ústupu, k poslednímu boji.

Čekali dlouho a marně, Němci už nebyli za nimi. Skorzeny odvolal jagdkommando z jejich stopy. Neměli už na boj proti partyzánům ani čas, ani lidi. Hlavu mu stále sužují myšlenky na Ploštinu, i oni měli nesprávným rozhodnutím podíl na její tragédii. Setkávají se s ostatními chlapci z oddílu, míří do města a nastává opravdu závěrečný boj v němž naši vítězí.

Marta navštěvuje Voloďu v nemocnici, aby se rozloučila, protože odjíždí s bratrem do Kanady. Později ho navštíví její bratr a dozvídá se, že spáchala sebevraždu. Netížily jí pouze válečné zážitky, ale i svědomí a pocit zrady tím, že sloužila Němcům. Navštíví ho také máma Rašková z Ploštiny, velká, dobrá, odpouštějící partyzánská matka.

Román končí Voloďovým rozhodnutím, že najde německého velitele Engelchena, který způsobil smrt tolika lidem.

Hlavní myšlenka díla

Román popisuje tvrdé podmínky života partyzánů, života lidí za války na kopanicích. Ukazuje tvrdé praktiky Němců a dění na konci války i po jejím ukončení. A v neposlední řadě i lidské osudy poznamenané válkou. Mezi partyzány byli hlavně Rusové a také komunisti.

Umělecké a kompoziční prostředky

Psáno retrospektivně, ich-formou - vypravěč Voloďa.

Děj se odehrává v moravsko-slovenském pohraničí (Vsetín, Vizovice, Zlín, Brod, Puchov a nedaleké hory, např. Beskydy).

Hlavní hrdinové jsou výborně psychologicky prokreslení.

Používá germanismy, vnitřní monology a dialogy, přímou řeč.

Personifikace: automobily udýchaně lezly; stíny se roztančily

Přirovnání: byla jako hravé kotě; usmívá se jako měsíček na hnůj, jeho řeč zněla jako bubnování na pochod

Hyperbola: řekl to tisícím prvým odstínem; sto nářků na hrozné časy, dvě stě lamentací a tisíc výčitek

Dialekt: bodejť bys tak nemluvil;

Ruské výrazy: što takóje; job tvoju mať; charašó

Autor

Ladislav Mňačko

(28. ledna 1919 Valašské Klobouky – 24. února 1994 Bratislava)

byl slovenský spisovatel a všestranný publicista. Aktivně se účastnil druhé světové války v řadách partyzánů. S postupem času ztratil nadšení pro komunismus, přiřadil se dokonce k jeho nekompromisním odpůrcům. Na podzim roku 1967 odešel do emigrace v Izraeli na protest proti postoji Československa v izraelsko-arabské válce, po několika měsících se vrátil. Poté emigroval po srpnové intervenci vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 a usadil se v Rakousku u Eisenstadtu. V exilu se intenzivně věnoval psaní. Vznikla zde řada scénářů pro televizi a osm prozaických knih. Roku 1989 se vrátil do Československa. Vystupoval proti rozdělení společného státu a po jeho rozpadu v roce 1993 si za své bydliště zvolil Prahu.