Národní obrození

„člověk citu“ – do svých děl vkládal svůj názor, přístup i emoce
Pocházel ze skromných poměrů
Vystudoval gymnázium, filosofickou fakultu a práva, nakonec učil na gymnáziu, kde začal dávat
soukromé hodiny ČJ, poté odešel do Prahy a tam už zůstal

Rozmlouvání o jazyku českém (1806)

Využívá formy dialogu, rozmlouvají v něm tři osoby.
Jako Čechy zde Jungman označuje jen ty, kdo mluví česky. Ne ty, co se narodili v Čechách

Byl to významný překladatel, překládal hodně z AJ, NJ, ruštiny, francouzštiny – např. Goetheho,
Atola (moderní dílo, kterým dokázal, že ČJ je na úrovni), Miltonův Ztracený Ráj…

Přínos do slovní zásoby

Během svých překladů se snažil zachovat obsah i vyznění, ale potýkal se s malou slovní zásobou,
obohacoval slovní zásobu a díky svému vzdělání lépe než brusiči.

Přebírání cizích slov – ze slovanských jazyků – ruština, polština – dolina, plod, šíje, bol
Vytváření novotvarů – díky znalostem to dělal dobře – chmura, linouti se, ohromný
Oprašovaní slov ze starší češtiny

Slovesnost

Odborná jazykovědná práce pro školní potřeby spojující teorii literatury s čítankou

Historie literatury české

Vycházel z Dobrovského dějin literatury české
Hlavní částí je bibliografie (dnešní řečí knihopis)

Slovník česko-německý

Pětisvazkové dílo vydáváno 1834 – 1839
4689 stran – celá tehdejší slovní zásoba
Dodnes využíván k překladu staročeských děl

Zápisky

Vydáno jeho přáteli po jeho smrti

František Palacký

Narodil se ve Vojslavicích na Moravě (kousek od Olomouce)
Syn učitele na evangelické škole
Studoval na Slovensku, což v něm podnítilo zájem o Slovanskou kulturu
V Praze se setkává s Dobrovským, který se pro něj stává mentorem a Palacký se věnuje historii.
Dovolit si to může díky dobrému sňatku
Uctívanou autoritou byl už za života, byl to aktivní politik, organizátor veřejného života…

České nebe

Dostal tady označení „otec národa“, v 19. stol.

Matice Česká

Vydavatelství Českých knih, podílel se na založení

Společnost Muzea Vlasteneckého v Praze

Časopis, který založil

Staří letopisové čeští

Soubor starých kronik vypovídajících o událostech na českém území ve 14. – 16. stol. (hl. husité)

Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě (1836 – 1867 NJ, 1848 – 1876 ČJ)

Mapuje události do r. 1526

Pojato jako boj mezi Čechy a Němci, potažmo slovany a germány
Vyzdvihuje husitství

Toto dílo inspirovalo mnoho umělců – Mikoláš Aleš, Alois Jirásek…

Dílo bylo založeno na historických faktech, byla ale vykládána značně tendenčně pro Čechy
Oceňované pro vypravěčské kvality – kromě poučné funkce mělo taky estetickou a zábavnou

Austroslavista

„Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm!“
Tvrdil, že české země můžou fungovat dobře i pod R-U, pokud budeme mít autonomii (stoupencem
této teorie byl i Dobrovský)