Němcová Božena_v zámku a podzámčí_realismus

Toto období se vyznačovalo především usilovnou prací pilných a zkušených byrokratů za naprostého vyloučení veřejnosti. Tento způsob vlády byl také občas označován jako „vše pro lid, ale nic skrze lid“.

Bachovský absolutismus byl ukončen následně po válce mezi Rakouskem a Sardinským královstvím. V roce 1859 bylo Rakousko poraženo v bitvě u Solferina. Bach byl následně odvolán za to, že měl odpovědnost na porážce a na nízkém stavu státní pokladny.

Literární styly.

Elegie, žalozpěv, je skladba charakteristicky zádumčivého až smutného rázu, proto často bývá použita jako hudební nekrolog. Může být básnická nebo hudební. Původně však elegie označovala politické básnictví.

Satira je označení pro umělecký, zejména literární žánr, využívající komičnosti, výsměchu, karikatury a ironie ke kritice nedostatků a záporných jevů. Využívá se zejména v aforismech, epigramech, parodiích, pamfletech, komediích a fraškách. Vznikla v Římě.

Satira je nedílnou součástí uměleckého díla literárního, autoři se jejím užitím vyslovují ke společenským problémům.

Pohádka je původně folklórní žánr závislý na ústní lidové slovesnosti.[1]

Jde o vyprávění založené na básnické fantazii, zejména ze světa nadpřirozených jevů. Důležité je, že pohádkový příběh není původně vázán na podmínky reálného světa. Příběh samotný není vypravěčem prezentován jako pravdivý a posluchači zpravidla také nevěří, že by se mohl odehrát ve skutečnosti.

Báchorka (dramatická báchorka) je pohádková hra se zpěvy. Kořeny má v baroku. Česká báchorka potom navazuje na vídeňskou lidovou hru. Spojuje fantastické motivy s nejdůležitějšími otázkami soudobé společnosti. Má pevnou dějovou stavbu, do níž jsou vkládány zpěvné vložky. Děj obyčejně sleduje chybujícího hrdinu a jeho napravení. Ke šťastnému rozuzlení příběhu přispívají nadpřirozené postavy.

Českou báchorku rozvinul především Josef Kajetán Tyl, který její děj umístil na venkov a úlohu nadpřirozených bytostí udělil postavám známým z české folklorní tradice (polednice, divé ženy, lesní víly apod.) Největší popularitu pak dosáhla Tylova první báchorka, Strakonický dudák aneb Hody divých žen.

Povídka je prozaický epický útvar kratšího rozsahu než román. Od románu se liší také tím, že zachycuje pouze jeden aspekt života, ne život jako celek.

Hlavními rysy povídky jsou jednoduchý děj a neměnnost charakteru hlavní postavy.

Kořeny sahají do dávných dob vypravěčské tradice, ale za dobu vzniku povídky jako žánru je považován počátek 19. století.