Němcová Božena_v zámku a podzámčí_realismus

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Když se všichni spolu snaží vycházet, všechno jde lépe.

NEJZAJÍMAVĚJŠÍ ČÁST KNIHY:

Nejvíce se mi asi líbil konec knihy, kdy všechno spělo ke šťastnému konci. Najednou šlo vše jako po másle, a k tomu stačila změna jen jediného člověka.

JAZYK:

Kniha je psána spisovnou češtinou, er-formou. Autorka používá knižních výrazů, přechodníků, v přímé řeči hovorových výrazů. Kniha je rozdělena na devět kapitol.

Děj 3:

Kniha V zámku a podzámčí byla napsána v roce 1856. Jedná se o realistickou povídku, ve které je velice dobře vykreslen obraz venkovského života. V této knize se setkáme spíše s popisným realismem, ale jsou zde i prvky kritiky.
Děj se odehrává na Nymbursku v polovině 19. století. Zbohatlík pan Skočdopole si koupil zámek na venkově, kam se i se svou chotí nastěhoval. V podzámčí zatím svádí boj s cholerou vdova Karásková a její dvě děti. Za nedlouho zemřela jak ona, tak i její roční syn Josífek. Přežil pouze malý Vojtěch. Ujali se ho Sýkorovi - chudí, ale hodní lidé. Na zámku zatím kuje pikle zlá mamsel Sára s komorníkem Jacquesem. O něco později onemocněla i paní Skočdopolová. Staral se o ni místní doktor, který dobře znal poměry mezi chudinou; hraběnce je vylíčil. Ta se po uzdravení zcela změnila, odjela do Itálie, aby se uzdravila zcela a nechala Vojtěcha studovat.
V povídce je velice dobře vylíčen dvojí svět i s jeho postavami. Na zámku žije velice bohatá paní von Springenfeld, která je rozmařilá a ješitná. Není ovšem zlá, pouze chce napodobovat bohaté baronky a řídí se radami její komorné Sáry. Ta je naopak vypočítavá, zlá a nepřející a s komorným Jacquesem se zajímají pouze o to, aby se měli co nejlépe. Zajímavým prvkem je rozmazlený psík Joli, který se má na zámku lépe než chudina ve městě. Kontrastem k zámku je život městské chudiny. Ať už osud vdovy Karáskové a Josífka nebo líčení života podruhů. Objevuje se zde i doktor, což je typická dobrá postava nebo krejčí Sýkora se svou rodinou, kteří jsou velice hodní a ujali se osiřelého Vojty.
Božena Němcová ve své povídce velice dobře vykreslila obraz sociálních rozporů na vesnici a ve městě. Ukazuje zde úsilí chudých o lepší život. Objevuje se zde představa světa harmonického, usmířeného a zbaveného rozporů. Zajímavá je i myšlenka, že svět stojí na chudých a bez nich by nebylo ani bohatých, kteří těží z jejich práce.
Základním stavebním kamenech povídky je kontrast. Nejpatrnější jsou rozdíly mezi zámkem a podzámčím. Dále je zde popsán rozdíl mezi bezstarostným životem v přepychu a hladem, chudobou a zápasem s cholerou. Je zde kontrast mezi osudy psa Joliho, který má každý den vybrané lahůdky, a malého Josífka, který zemřel hladem. Výrazný rozdíl je i mezi zlou Sárou a klíčnicí Klárkou, která je velice obětavá a každý den se dělí o své jídlo s Vojtěchem.
Na závěr knihy ale Němcová poněkud opustila předešlé realistické pojetí. Vše totiž dopadlo velice, a až nerealisticky, dobře. Stejně jako u jiných jejích knih a povídek se v závěru objevuje romantická idealizace vztahů mezi lidmi. Němcová si tak opět vysnila svůj idealizovaný svět, ve kterém vše dopadlo dobře a který ji přinášel útěchu v jejím jinak neveselém životě.