nezval-edison

Tisíc vynálezů udělalo krach hvězdy nevyšinuly se z věčných drah pohleďte jak tisíc lidí klidně žije ne to není práce ani energie je to dobrodružství jako na moři uzamykati se v laboratoři pohleďte jak tisíc lidí klidně žije ne to není práce to je alchymie

IV. Čtvrtý zpěv navazuje na třetí. Zaznamenává úspěch Edisonových vynálezů, ale i stálé touhy člověka po další práci, která je mu vášní, dobrodružstvím i poezií. Básník zdůrazňuje, že jen několik geniálních jedinců v historii dokázalo vyniknout nad ostatními (sv. Pavel, Beethoven, Nero, Newton).

Tisíc jablek spadlo na nos zeměkoule a jen Newton doved těžit ze své boule tisíc lidí mělo epilepsii a jen svatý Pavel uzřel hostii tisíc hluchých lidí bloudí beze jména a jen v jednom z nich jsme našli Beethovena tisíc šílenců již táhlo zámořím a jen Nero doved zapáliti Řím tisíc vynálezů jde k nám za sezónu jenom jeden z nich však byl ten Edisonův

V. Závěrečný zpěv nás přenáší zpět do bytu mluvčího, jenž zjistí, že rozmlouval se svým stínem. Přechází k balkonu, odkud si prohlíží noční Prahu. Ta je stavena se svými "padlými" obyvateli (lehkými dívkami, žebráky, …) do kontrastu s tím, co znamenají vynálezy pro svět, činí ho lepším, přestože s některými negativními fenomény nezmohou nic (nemoci, vraždy).

Už zas trhat ve snách bledé lilie už zas jíti do kavárny Slavie už zas srkat každodenní černou kávu už zas míti stesk a nachýlenou hlavu už zas nespát už zas nemít záruky už zas pálit vše co přijde do ruky už zas slyšet tóny tlumeného pláče už zas mít svůj stín hazardního hráče

Hlavní myšlenkou je především přiblížit život Thomase Alvy Edisona a jeho vynálezy. Není to však jediné důležité poselství básně. Autor se zamýšlí nad smyslem života a nad tím, co po našem odchodu zůstane. Dochází k závěru, že je to právě to, co vykonáme, tedy naše dílo, je zároveň naším odkazem, který podle své důležitosti buď přetrvá navěky, nebo dříve či později zmizí. Je použit motiv žárovky (jejího vlákna), která symbolizuje důležitost pokroku a vynálezů. S tím souvisí motiv bambusového vějíře (Edison experimentoval se zuhelnatělými bambusovými vlákny při hledání toho správného). Zmíněný vějíř je odkazem na ples, jehož se Edison zúčastnil a dostal zde od neznámé ženy japonský vějíř. Samozřejmě se zde objevují i další motivy, například věhlas získaný nespočtem patentů.

Umělecké a kompoziční prostředky:

Jedná se o lyrickoepickou báseň rozdělenou na pět zpěvů. Užit je rým sdružený (podle struktury AABB). Verše mají jedenáctislabičný a dvanáctislabičný verš s trochejskou stopou. Pravděpodobně by se mohlo jednat o poemu (biografické prvky) a pokud by se nebral v úvahu děj, dala by se hodnotit jako lyrika intimní. Vzhledem k volnému, asociativnímu navazování veršů je báseň velmi podobná pásmům. První a poslední zpěv působí svým obsahem jako orámování celého díla.