nezval-edison

V textu jsou použity dva refrény, jeden působící pesimisticky: "Bylo tu však něco těžkého co drtí smutek stesk a úzkost z života i smrti," a druhý optimistický: "Bylo tu však něco krásného co drtí odvaha a radost z života i smrti." První, pesimistický refrén, se objevuje v prvním zpěvu, kde se objevuje motiv hráče - sebevraha, který je vyvolán pocitem deprese. Oproti tomu refrén optimistický se vyskytuje ve druhém až čtvrtém verši, kde se autor přesvědčuje o tom, že život není zbytečný, že je pouze třeba trochu trvalého a cíleného úsilí. I vyznívání básně se zcela v posledních čtyřech zpěvech změní.

Jazykové prostředky:

Typické je opakování anafor (...jako akrobat jenž přešel po lanu, jako matka která porodila dítě, jako rybář který vytáh plné sítě...) – tyto verše jsou na sebe vázány asociativně a vyvolávají celé obrazce představ. Velmi časté jsou metafory (...Tisíc vynálezců udělalo krach... - Edison údajně použil tisíc vláken, než našel to správné; ...už zas vyráběti nové vypínače... - Vytváření vynálezů, které už byly jednou vymyšleny; světlo, které Edisonovy žárovky vytváří, vnáší světlo do duší lidí). Použitá je zde i personifikace (...sebevrahův stín odvětil nikdo hráč...) a oslovování (často i neživých věcí).

Zvukomalba se projevuje například v pasáži ...Velký Věstník ve voze! Sázíš! Tiskneš! Válka! Srážky! Eroze!..., kde opakující se sykavky vyvolávají pocit událostí odehrávajících se v rychlém sledu.

Poetistické rysy:

Asi nejvýraznějším rysem je to, že je celá báseň úplně zbavena interpunkce. Vyznění celé básně je spíše optimistické, to by se také dalo považovat za znak poetismu, přestože začátek básně je emotivní a trochu fantaskní.

Vítězslav Nezval se narodil v rodině venkovského učitele v Biskoupkách na Moravě, později bydlel v Šemíkovicích, na které Nezval ve svém díle často vzpomínal (Z mého života, 1959). Poté studoval gymnázium v Třebíči. Za první světové války byl odveden, ale po dvou měsících byl z armády propuštěn. Jeden semestr studoval právnickou fakultu v Brně, pak přestoupil na filosofickou fakultu v Praze (studia nedokončil). Brno si však oblíbil a toto město ho velmi ovlivnilo. Roku 1922 vstoupil do Devětsilu. Postupně se stal politickým iniciátorem českého avantgardního hnutí. Vstoupil do KSČ, poté se věnoval pouze spisovatelství. Nějakou dobu působil jako dramaturg Osvobozeného divadla.Publikoval v Rudém právu, Tvorbě, Odeonu, Nové scéně, Lidových Novinách atd. V rámci Devětsilu se podílel na založení poetismu. Velmi ho ovlivnily jeho cesty – zejména do SSSR. Seznámil se zde s mnoha surrealisty (André Breton), pod jejichž vlivem založil Skupinu surrealistů v ČSR (1934), kterou roku 1938 rozpustil. Zemřel v důsledku srdečního infarktu a spály. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově.