Obecné poučení o jazyce, Postavení češtiny mezi ostatními jazyky, Jazyková kultura, Slovotvorba, Morfematický rozbor, Slovotvorný rozbor - základové slovo, slovotvorný základ, slovotvorné prostředky Obecné poučení o jazyce

- keltské jazyky – britské ostrovy (irština, velština, skotština) a část Francie (bretonština)

- baltské jazyky – lotyština, litevština

- arménština

- albánština

- řečtina – Řecko a Kypr

- slovanské jazyky

SLOVANSKÉ JAZYKY

- původ v praslovanštině

- společný znak – ohýbání, podobají se i slovní zásobou

- tři skupiny:

- západoslovanské jazyky – čeština, slovenština, polština, kašubština (jazyk části Polska) a lužická srbština (jazyk původních obyvatel části dnešního Německa)

- východoslovanské jazyky – ruština, ukrajinština, běloruština, rusínština

- jihoslovanské jazyky – slovinština, chorvatština, srbština, makedonština, bulharština

JAZYK A PÍSMO

- do přelomu 9. a 10. století mluvili Slované PRASLOVANŠTINOU

- ta se začala rozpadat na jednotlivé jazyky

- před příchodem křesťanství nepoužívali písmo

- prvním doloženým písmem byla HLAHOLICE vytvořená v 60. letech 9. století pro zápis staroslověnštiny svatým Cyrilem

- v 90. letech 9. století pak byla vytvořena v Bulharsku CYRILICE, která postupně dala základ azbuce

Azbuka:

- se v současné době používá k zápisu běloruštiny, ruštiny, ukrajinštiny, bulharštiny, makedonštiny, srbštiny

А, Б, В, Г, Д, Е, Ё, Ж, З, И, Й, К, Л, М, Н, О, П, Р, С, Т, У, Ф, Х, Ц, Ч, Ш, Щ, Ъ, Ы,

Ь, Э, Ю, Я

- ostatní slovanské jazyky používají latinku

LATINKA:

- je nejpoužívanější písmo na světě

- je to písmo hláskové, obsahuje znaky pro souhlásky i samohlásky

- používá ji přes 2,5 miliardy lidí

Jazyková kultura – norma a kodifikace, jazykové příručky

3 stupně od uživatele k jazykové příručce:

- 1) úzus: užívaný jazyk, liší se podle uživatele, obvykle zahrnuje spoustu prvků, které označujeme za nespisovné;

- 2) na základě užívaného jazyka, jeho společných znaků, společných a srozumitelných pro všechny uživatele, které je zároveň možno uspořádat do systému, vytvářejí jazykovědci tzv. normu – tj. „ustálené jazykové prostředky a pravidel jejich užívání, které mluvčí pociťují jako náležité“

- 3) tuto normu je třeba zaznamenat, fixovat, aby byla sdělitelná a šiřitelná – kodifikovat:

- Kodifikace = „soubor jazykových pravidel zachycený v jazykových příručkách“;

Jazyková norma není konstantní, ale pružná – tak, jak se vyvíjí jazyk sám, tak se vyvíjí a proměňuje i norma, a proto je třeba vždy čas od času provést změnu i v normě a následně v kodifikaci – do spisovného jazyka tak například pronikají prvky z jazyka nespisovného, naopak některé prvky spisovné se stávají postupně knižními až archaickými a přestávají se běžně používat;

Základní jazykové příručky:

- Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost

- Příruční mluvnice jazyka českého

- Výslovnost spisovné češtiny I, II

- JAZYKOVÁ KULTURA, úroveň vyjadřování – souvisí s dodržováním jazykové normy a užíváním správných jazykových prostředků vhodných pro daný typ komunikace – různá hlediska