Povinná četba - Gogol, Nikolaj Vasiljevič - Revizor

Postavy

HLAVNÍ POSTAVY

Ivan Alexandrovič Chlestakov

• osoba, kterou občané města považovali za revizora, ale ve skutečnosti to byl jen obyčejný úředník z Petěrburku

• Vzhled – mládenec, 23 let, slaboučký, hubeňoučký, oblečen podle módy

• sobecký, využívá omylu občanů města, rozhazovačný, vychytralý, sebevědomý

Anton Antonovič Skvoznik – Dmuchanovskij

• hejtman daného městečka

• Vzhled – starší muž, krátké prošedivělé vlasy, na sobě má uniformu s vyložením na límci a na nohou vysoké jezdecké boty s ostruhami

• Klady – důstojný, každé jeho slovo má svou váhu, emotivní, důvěřivý

• Zápory – korupčník, sobecký, občas hrubý a sprostý

VEDLEJŠÍ POSTAVY

Anna Andrejevna a Marja Antonovna

• Anna – manželka hejtmana – zvědavá, trochu koketa, marnivá, dbá na svůj vzhled, důvěřivá

• Marja – jejich dcera – chytrá, snadno se nechá obalamutit, dbá na svůj vzhled

Osip

• sluha Chlestakova, využíval pohostinnosti obyvatel města

Vyprávěcí způsoby přímá řeč (= jedna nebo několik vět vložených do vyprávění jako doslovný citát jiné osoby, než je vypravěč. Je uzavřena v uvozovkách a může být doprovázena uvozovací větou), nepřímá řeč (= tvoří jedna nebo několik vět vložených do vyprávění jako doslovný citát jiné osoby, než je vypravěč), scénické poznámky (= představy režiséra nebo autora o dění na scéně) Typy promluv

• u autora – ich forma – postavy vypravují

• u postav – dialogy, monology jsou méně časté

Interpretace a vlastní hodnocení Autor se v díle zaměřil především na kritiku tehdejší ruské společnosti. Je zde nádherně vylíčeno, jak se lidé snaží ze všech sil podplatit revizora, aby jim prošly všechny jejich nekalosti, které prováděli nebo doposud provádějí. Například uplácení, drobné krádeže atd. Jelikož zde autor vyzdvihuje špatné lidské vlastnosti a zesměšňuje je, děj byl optimistický a kniha se tak velice dobře četla.

Ukázka textu

Poštmistr: Pánové, pánové, to budete koukat! Úředník, kterého jsme pokládali za revizora, nebyl žádný revizor.
Všichni: Nebyl revizor?
Poštmistr: Vůbec žádný revizor – dozvěděl jsem se to z tohohle psaní.
Policejní direktor: Co vy to, co vy to? Z jakého psaní?
Poštmistr: Z jeho vlastního psaní. Přinesou mi na poštu psaní. Kouknu na adresu – vidím: do Poštovské ulice. Já vám div neomdlel. To asi – povídám si – to asi objevil na poště nepořádek a píše o tom zprávu vládě. Vezmu je a rozpečetím.
Policejní direktor: Jak jste se opovážil?
Poštmistr: Já sám nevím: nadpřirozená síla mně ponoukla. Už jsem zavolal kurýra, aby psaní poslal štafetou, ale zmocnila se mne taková zvědavost, jakou jsem v životě ještě nepoznal. Nesmím, nesmím, cítím, že nesmím! Ale přesto mě to láká, strašně láká! V jednom uchu jako bych slyšel "Ty, neotvírej, přijdeš o kejhák!" A do druhého ucha jako by mi někdo šeptal: "Otevři, otevři, otevři!" – Jak jsem zlomil pečeť – místo krve v žilách oheň, a rozpečetím: v žilách mráz, na mou duši, mráz. Ruce se třesou a před očima se mi dělají rudá kola.
Policejní direktor: Jak jste se opovážil otevřít dopis tak vysoce postavené osobnosti?
Poštmistr: V tom je právě ten vtip: Není ani osobnost, ani vysoce postavená.
Policejní direktor: A čím tedy je podle vašeho názoru?
Poštmistr: Ani ryba, ani rak, čert ví, co je!
Policejní direktor (prchlivě): Co? – Ani ryba, ani rak! Jak se opovažujete říkat: čert ví, co je! Já vás zavřu, až budete černý...
Poštmistr: Kdo vy?
Policejní direktor: Ano já!
Poštmistr: Na to jste kapánek krátký!